Už jste se někdy setkali s někým, kdo byl tak neskutečně nadšený a pozitivní, že jste se prostě museli usmívat a hned vám bylo líp? Někdo by to nazval zdvořilostí, ale vědecké studie naznačují, že tahle reakce je spíš reflex. Vlastně se zdá, že rčení „štěstí je nakažlivé“ je pravdivější, než jsme si mysleli.
Úsměv je nakažlivý. A štěstí? To taky!
Jedna studie se zaměřila na to, jestli pohlaví ovlivňuje naši náchylnost k „nakažení“ emocemi druhých. Vycházela z předchozího výzkumu od Hatfielda a kol., kteří tvrdili, že automaticky a téměř podvědomě opakujeme a prožíváme emoce, které vidíme u lidí, se kterými interagujeme. Jinými slovy, když jste s někým, kdo je šťastný, pravděpodobně budete šťastní i vy a budete reagovat s podobnou odezvou. Aby zjistili, které pohlaví reaguje silněji, ukázali vědci účastníkům fotografie s různými výrazy obličeje a požádali je, aby ohodnotili, jak silně prožívali emoci, kterou viděli. A výsledek? Ačkoliv se neprokázal žádný zásadní rozdíl mezi pohlavími, obě pohlaví vykazovala podobné reakce, když se setkala s emocemi druhých. A platilo to, že čím silnější emoce, tím silnější reakce. Mezi tyto emoce patřilo štěstí, smutek, hněv, odpor, překvapení, strach a potěšení.
Jak se (ne)nakazit štěstím
Tyto výsledky se shodují s dalším výzkumem, který naznačuje, že lidé, kteří přijdou do kontaktu s šťastnými lidmi, bývají sami šťastnější. Tato studie probíhala na Harvardu a UC San Diego a sledovala přes 4700 lidí po dobu 20 let. Z výsledků vyplynulo, že už jen to, že znáte někoho, kdo je šťastný, zvyšuje pravděpodobnost, že budete šťastní i vy, o celých 15%! Takže se zdá, že na tom „štěstí je nakažlivé“ něco bude. Co si budeme povídat, s úsměvem jde všechno líp, no ne?
Ale co ty ostatní emoce?
Ale jak ukázala první studie, nakažlivé jsou i ostatní emoce. Nedá se tedy říct, že i smutek se šíří stejně rychle, možná dokonce i rychleji, v závislosti na jeho intenzitě? Má intenzita emoce vliv na to, jak silně bude reagovat druhá osoba? Je možné někoho zmanipulovat, aby cítil něco, co původně necítil, nebo je nutné, aby v sobě měl alespoň malý zárodek této emoce? To je otázka k zamyšlení, že? A co vy, už jste dnes někoho „nakazili“ dobrou náladou?
Zdroje:
Citované články nebyly v zadání uvedeny, proto uvádím obecné zdroje:
Hatfield, E., Cacioppo, J. T., & Rapson, R. L. (1994). Emotional contagion. Cambridge University Press.
Fowler, J. H., & Christakis, N. A. (2008). Dynamic spread of happiness in a large social network: longitudinal analysis over 20 years in the Framingham Heart Study. BMJ, 337, a2338.