Někdy je to tak těžké, najít ta správná slova. Zvlášť, když se ti někdo svěří s něčím hodně osobním, s traumatem, které ho trápí. Co říct? Co radši neříkat? Je to jako tanec po minovém poli, že? Hlavně nešlápnout vedle.
Tajemství empatie: Jak reagovat, když někdo odhalí trauma (a čemu se vyhnout)
Možná se ti někdy někdo svěřil s něčím, co se mu stalo. Něco, co ho dodnes bolí. A ty jsi jen stál/a a nevěděl/a, co říct. Nejsi sám/sama. Mnoho lidí s tím má problém. A právě proto jsme sepsali pár rad, co říkat a čemu se raději vyhnout. Protože i nevinná otázka může udělat víc škody než užitku.
Fráze, které raději neříkej
Někdy si myslíme, že pomáháme, ale opak je pravdou. Zkusme se vyhnout následujícím větám. Opravdu.
1. Proč jsi mi to neřekl/a dřív?
Lidé, kteří zažili trauma, o tom často pochybují. Bojí se, že jim nikdo neuvěří, že to zlehčí. Nebuď ten/ta, kdo je v tom utvrdí. Buď trpělivý/á. Nezáleží na tom, jestli se to stalo včera nebo před deseti lety. Důležité je, že ti to řekli teď.
2. Nemáš to jen v hlavě?
Tohle je fakt rána pod pás. Ti, co si něčím prošli, ví, jak to s nimi zamávalo. Pořádně. Trauma se neodehrává jen v hlavě, ale i v těle. Úzkost, zmatenost, smutek, odpojení od reality… to všechno jsou projevy. A říct někomu, že si to jen vymýšlí? To je jako kopnout do ležícího.
3. To bylo fakt tak hrozné?
Co je pro jednoho konec světa, pro druhého jen škrábnutí. Ale to neznamená, že můžeš zlehčovat něčí prožitek. Můžeš tím docílit jen toho, že se uzavřou a budou se cítit ještě hůř. Budou si myslet, že přehánějí. A to nechceš, že ne?
4. Už je to dávno, neměl/a by ses s tím už smířit?
Každý se s traumatem vyrovnává jinak. Někomu to trvá déle, někomu kratší dobu. Pokud se o tom někdo s tebou baví i po letech, znamená to, že ho to stále trápí. A ty bys měl/a být v tu chvíli oporou, ne soudcem.
5. Nestalo se to náhodou proto, že jsi udělal/a tohle…?
Obviňování oběti? To je fakt hnus. Nesnaž se hledat chybu v tom, komu se něco stalo. I kdyby to, co se stalo, bylo důsledkem jeho rozhodnutí. I kdyby. Je to za ním. Potřebuje pomoc, ne výčitky.
6. Mně se stalo to samé!
Chápu, chceš ukázat, že mu/jí rozumíš. Ale v tu chvíli potřebuje, abys TY poslechl/a jeho/jí příběh. Ne aby poslouchal/a ten tvůj. Teď je řada na něm/ní. Nech ho/ji mluvit.
Co naopak říct? Věty, které pohladí
Někdy stačí málo. Otevřít srdce, nastavit ucho a říct ty správné věci. Tady je pár tipů:
1. Chceš o tom mluvit?
Dej mu/jí na výběr. Ne každý se chce hned svěřovat. Možná jen potřebuje vědět, že jsi tam pro něj/ní. A když se rozhodne mluvit? Poslouchej a buď trpělivý/á.
2. Nechceš si dát pauzu?
Někdy je to moc silné. Vzpomínky bolí. Pokud vidíš, že se mu/jí dělá zle, nabídni pauzu. Dones vodu, řekni něco milého. „Není to tvoje vina“, „Vím, že to není fér.“ Takové věty dokážou zázraky.
3. Můžu pro tebe něco udělat?
Nabídni pomoc. I když jen tím, že budeš mlčet a držet ho/ji za ruku. Zjisti, co mu/jí dělá radost. Co ho/ji uklidňuje. Zeptej se, na co se cítí.
4. Nechceš dneska dělat něco zábavného?
Zavolej mu/jí druhý den. Zeptej se, jak se má. Ukaž, že ti na něm/ní záleží. Že jsi ho/ji slyšel/a. Že na to nejsi sám/sama. Můžeš být oporou na cestě k uzdravení.
Svěřit se s traumatem vyžaduje hodně odvahy. Je důležité si uvědomit, že si vybral/a právě tebe. Chtěl/a, aby ho/ji někdo poslechl. Pokud si myslíš, že by mu/jí pomohla odborná pomoc, můžeš mu/jí to navrhnout. Ale jemně a citlivě:
6. Moc si vážím toho, že jsi mi to řekl/a. Myslím si, že si zasloužíš tu nejlepší péči. Chtěl/a bys, abych ti pomohl/a najít někoho, kdo se v tom vyzná?
Pokud bude chtít, ozve se. Buď kamarád/ka, který/á pomůže.
Doufáme, že ti tenhle článek pomohl. Máš nějakou zkušenost s tím, jak reagovat na trauma? Poděl se s námi v komentářích!