Občas se stane, že u někoho vidíme chování, které nám úplně nesedí, a hned to odbudeme tím, že je to „narcis“ nebo „má ADD“. Ale zamysleli jste se někdy nad tím, jestli to, co považujeme za projev duševní poruchy, není jen běžná vlastnost lidské povahy? Internet nám sice nabízí spoustu informací, ale je samodiagnostika opravdu cesta, jak se postavit k duševnímu zdraví?
Google doktore, nebo doktor?
Přiznám se, sám jsem se v minulosti do téhle pasti chytil. Místo abych si pomohl, jen jsem si tím zbytečně zvýšil úzkost. Neříkám, že to tak musí být u každého, ale u mě to rozhodně nefungovalo.
Když se úzkost stane tvým společníkem
Před pár lety mě začala trápit silná úzkost. Nikdy předtím jsem s tím neměl problém, takže mě to nejen zaskočilo, ale i vystrašilo. Pracoval jsem v práci, kterou jsem nenáviděl, a sotva jsem vyžil. Neustále jsem se srovnával s ostatními, a to mě ještě víc deptalo. Začal jsem brát antidepresiva, ale bez efektu. Prostě jsem jen přežíval.
Pořád jsem si říkal, že se mnou něco není v pořádku. Místo abych se soustředil na to, co můžu změnit, začal jsem hledat diagnózu, která by mi vysvětlila, proč nezvládám to, co ostatní. A tak jsem si najednou začal všímat věcí, které jsem si dřív neuvědomoval. Že se v hodinách nudím? Jasně, ADD! Že mě štve, když někdo udělá nepořádek? Určitě OCD! A moje plachost a naivita? Aspergerův syndrom! S tím jsem pak přišel i na rodinné sešlosti a začal jsem „diagnostikovat“ i ostatní. Teď se za to stydím, ale chápu, co mě k tomu vedlo.
Další léto už bylo lepší. Zlepšil jsem se v práci a úzkost ustoupila. Ale místo abych byl šťastný, začal jsem pít. Samodiagnostikoval jsem se jako alkoholik. Přestal jsem pít a změnil práci, ale úzkost se vracela. A tehdy jsem konečně zašel k doktorovi.
Doktor mi po dlouhém rozhovoru řekl, že mám generalizovanou úzkostnou poruchu. Zpočátku jsem tomu nevěřil, protože to znělo mnohem mírněji než to, co jsem si sám „diagnostikoval“. Ale začal jsem brát antidepresiva a překvapivě to zabralo. Konečně jsem se cítil líp. A s novým pohledem na věc jsem se nakonec dokázal obejít i bez léků.
Proč samodiagnostika není dobrý nápad?
Jedním z důvodů je psychologická vzdálenost. Když se snažíme diagnostikovat sami sebe, máme tendenci vidět věci horší, než ve skutečnosti jsou. Jsme přirozeně úzkostlivější a zaměřujeme se na negativa. Doktor se na to dokáže podívat objektivněji, protože má odstup.
Taky si uvědomte, že psychické problémy můžou mít podobné příznaky jako jiné nemoci. Například hyperfunkce štítné žlázy se může projevovat úzkostí a depresí. Pokud si sami diagnostikujete depresi, můžete přehlédnout jiné příznaky a zanedbat skutečnou léčbu.
A co s tou samodiagnózou vlastně chcete dělat? Pokud vám diagnózu určí doktor, můžete dostat léky nebo doporučení k psychologovi. Ale pokud se diagnostikujete sami, co dál? Zkusíte se léčit sami? Nebo se nakonec stejně objednáte k doktorovi? V každém případě je lepší nechat to na odborníkovi.
Navíc, naše společnost nás tlačí k tomu, abychom byli dokonalí. Vidíme kolem sebe lidi, kteří všechno zvládají, a máme pocit, že se jim nemůžeme rovnat. A když se chováme jinak, než se od nás očekává, máme tendenci se hned „označkovat“ nějakou diagnózou. Je to taková obrana – „Když mám Aspergerův syndrom, tak za moje sociální problémy nemůžu, prostě jsem se tak narodil.“
Psychologie jako móda?
Zdá se, že psychologie se dostává do mainstreamu. Díky internetu si snadno najdeme informace o různých poruchách a začneme se s nimi ztotožňovat. Někdy nám to může pomoct najít komunitu a cítit se přijati. Ale zároveň to může zamlžit hranici mezi psychologií jako vědou a psychologií jako prostředkem k sebepoznání.
Takže co z toho plyne? Pokud máte problémy, zajděte k doktorovi. Internet je skvělý zdroj informací, ale nemůže nahradit odborné znalosti a zkušenosti lékaře.
A na závěr ještě jedna otázka: Myslíte si, že některé psychické poruchy jsou jen extrémní formy běžných vlastností lidské povahy? A že by se s dobrou výchovou a společenským přijetím mohly tyto vlastnosti rozvíjet zdravým způsobem, aniž by vedly k problémům?
Wallace, B. (2014). The Autism Epidemic: Why Are So Many Children Being Diagnosed? *New York Magazine*.