Aoife: BPD mě nedefinuje. Příběh o síle a naději. Někdy život hází klacky pod nohy, co si budeme povídat. Ale jsou lidé, kteří se s tím perou statečně a ještě se s námi podělí o svou zkušenost. A to je k nezaplacení.
Aoife a její cesta
Aoife je z Irska, holka do nepohody, co se ráda učí nové jazyky, protahuje tělo cvičením, relaxuje u filmů a hudby. Momentálně maká v obchodě, aby si našetřila na studia. Jejím snem je spojit politologii s psychologií a jednou pracovat pro organizaci, která se věnuje duševnímu zdraví žen a dětí v rozvojových zemích. Má velké plány a jde si za nimi.
Když diagnóza zamíchá kartami
Už v patnácti jí diagnostikovali depresi a v osmnácti hraniční poruchu osobnosti (BPD). Bojuje s tím dodnes, ale naučila se s tím žít. Aoife věří, že stigma kolem deprese, negativní reakce okolí a toxický vztah k jejímu BPD dost přispěly. Kvůli tomu měla dřív problém udržet si přátele, často měnila i nejlepší kamarádky.
Chodila na terapii, kde se specializovali na dialekticko-behaviorální terapii (DBT). Doktoři jí nasadili lithium, aby se jí trochu srovnaly nálady, protože s nimi dost lítala. Aoife prožívala silné emoce i bez zjevného důvodu. Jak sama říká: „Hrozně těžko se mi ovládá vztek – vyjíždím na lidi nebo házím věcmi.“ Její nálady se mění šíleně rychle, ráno se cítí super, plná energie, a v poledne je zase v depresi, bez chuti do života. „Mám problém se svou identitou, nemám pevnou představu o tom, kdo jsem, moje cíle a sny se mění ze dne na den. Někdy se cítím prázdná a osamělá, hlavně když se s nikým nebavím nebo se mi nedaří plnit si cíle. Občas jednám impulzivně, utrácím šílené sumy, nebo mám zase naopak záchvaty, kdy skoro nejím a piju moc alkoholu.“ No, známe to asi všichni, jen v trošku menším měřítku, že?
Jak se s tím popasovat?
Tohle všechno Aoife život dost ovlivnilo. Kvůli depresím mívala i sebevražedné myšlenky a sebepoškozovala se. Naštěstí už se to neděje tak často. Hodně jí pomohlo, když se svěřila svým nejbližším kamarádům s tím, co se s ní děje. Oni ji pak podrželi, jak jen mohli. Důležité je brát léky, chodit na terapii a obklopovat se lidmi, kteří tě podporují. Kamarádi ji vyslechnou, nebo ji zabaví pečením a sledováním filmů. Zkrátka, snaží se ji odvést od chmurných myšlenek.
A jak Aoife sama říká:
„Naučila jsem se, že je důležité brát vážně sebe a svoje emoce, a že je v pořádku, když jsem naštvaná nebo smutná, a že tyhle pocity jednou odezní. Taky je důležité soustředit se na hezké vzpomínky a pozitivní emoce a vážit si jich.“
Pořád se léčí, aby se nevrátila tam, kde byla dřív. Doufá, že brzy bude moct vysadit léky, protože na nich nechce být závislá. A co radí ostatním, kteří se potýkají s něčím podobným?
„Když máš pocit, že bys mohla mít BPD, zajdi za doktorem a nech se poslat k odborníkovi. Můžou ti nabídnout pomoc a podporu, abys na to nebyla sama. A pro ty, kterým už BPD diagnostikovali: Nejsi ta nemoc. Samozřejmě, budou i špatné dny, ale nenechte se jimi ovládnout. Je důležité emoce nezakrývat a dát jim průchod bezpečným způsobem.“
„Mít BPD je jako cesta. Začátek je drsný a bouřlivý a ty nevíš, kam vlastně směřuješ, jen chceš být šťastná. Ale důležité je, jak se tam dostaneš.“
Sdílej a pomáhej!
Doufáme, že tenhle příběh pomůže i dalším lidem v podobné situaci. Aoife je silná a odhodlaná a věříme, že si splní všechny svoje sny. Každý má svůj vlastní tempo, důležité je myslet pozitivně a jít krok za krokem. Pomozte nám šířit naději a sdílejte svoje příběhy!
Zdroje: (Zde překopíruj zdroje z původního článku)