Když se řekne „seberozvoj“, co se ti vybaví jako první? Možná nová dieta, motivační podcast, TedTalk, cvičební rutina nebo hromada knižních bestsellerů, co se virálně rozšířily na TikToku. Co já vím, že?
Ať už je tvoje odpověď jakákoliv, popularita všeho zmíněného jasně ukazuje, jak moc se lidi v poslední době snaží na sobě makat. A i když je super, že jako společnost máme takovou touhu se zlepšovat, bacha na to – i seberozvoj má svou temnou stránku, a to se ví!
Seberozvoj: Temná strana lesklých slibů
Psychologický dopad seberozvoje
Starý dobrý „všeho moc škodí“ platí i pro seberozvoj. Fakt. Třeba Mark Manson, autor bestselleru Důmyslné umění, jak mít všechno u prdele, tvrdí, že existujou jen dva typy lidí, který se na seberozvoji můžou stát závislý: „špatný-na-ok“ a „ok-na-super“.
Jak už názvy napovídají, lidi typu „špatný-na-ok“ hledaj seberozvoj, protože maj pocit, že s nima něco zásadního není v pořádku. Ti „ok-na-super“ jsou na tom naopak celkem fajn, maj dobrou emoční stabilitu a duševní zdraví a chtěj seberozvoj využít k tomu, aby se posunuli z dobrýho stavu do ještě lepšího. Chápeme se?
Problém je v tom, že většina seberozvojových materiálů cílí spíš na ty „špatný-na-ok“ než na ty „ok-na-super“, ale paradoxně z toho víc těží ti druhý. Proč? Kvůli psychologickýmu dopadu seberozvoje na naše sebevědomí! Tak to prostě je, no.
Lidi typu „špatný-na-ok“ maj kvůli seberozvoji pocit, že jsou neustále nedostačující, takže jejich už tak nízký sebevědomí klesá ještě víc. Jak říká sám Mark Manson: „Ironií je, že předpokladem pro to, aby byl seberozvoj efektivní, je jedna zásadní věc, se kterou seberozvoj vlastně nemůže pomoct: přijmout se jako dobrej člověk, kterej dělá chyby.“
Etické otazníky v seberozvojovém průmyslu
Dalším důvodem, proč jsou někteří lidé k seberozvoji skeptičtí, je přesvědčení, že mantra tohohle odvětví zní „vyléčený pacient je ztracený zákazník“ – a nejsou úplně mimo, když si to myslí. Dost často se dějou kejkle, no.
Marketing seberozvoje byl v minulosti kritizován za vytváření nerealistických očekávání jen proto, aby se prodávaly produkty, které nejsou ani vědecky ověřené. Někteří samozvaní „wellness experti“ a „guruové seberozvoje“ ani sami nedělají to, co káží, natož aby se starali o to, jestli je to pravda nebo ne. Co ti budu povídat…
Motivace zisku by ale neměla být tak překvapivá, vzhledem k tomu, že se z toho stal průmysl v hodnotě miliard dolarů. Jen v loňském roce dosáhl celkových příjmů 17,29 miliardy dolarů, jak uvádí nedávná statistika od Johna LaRosy, prezidenta Marketdata Statistics.
Proč? Protože podle podnikatele, psychologa a úspěšného autora M.J. De Marca není cílem vytvořit skutečnou změnu, ale iluzi změny; koncept, který nazývá „akční faking“. Kouzlo seberozvoje spočívá v tom, že tě chytne pocit, že jsi něco dokázal a motivuje tě to dělat víc. Což není nutně špatně, rozumíme si.
Ale po určité době se z toho stane začarovanej kruh, ve kterým se vracíš na začátek a jsi frustrovaný sám ze sebe, protože vždycky existuje nějakej novej standard, kterej musíš dosáhnout, něco, co děláš špatně, nebo něco, v čem nejsi dost dobrej. A upřímně, čím jsi nešťastnější a nespokojenější se svým životem, tím víc na tobě seberozvojovej průmysl vydělá. Zní to hnusně, ale je to tak.
Jak se vyhnout stinným stránkám seberozvoje
Podobně i studie psycholožky Joanne Wood a jejích kolegů zjistila, že běžné seberozvojové mantry (jako „Jsem krásný člověk“ a „Jsem schopný čehokoliv“) pomáhají jen lidem, kteří už maj vysoký sebevědomí, a lidem s nízkým sebevědomím to můžou ještě zhoršit. Vědci se domnívají, že taková nepodloženě pozitivní prohlášení jim můžou připomínat, že neodpovídají standardům, které na sebe mají. Proto doporučují používat konkrétnější a realističtější pozitivní prohlášení, jako „Jsem dobrý v…“, aby se zabránilo zhoršení pocitů méněcennosti. No jo, sebekritika je mrcha.
Autor a řečník Robert Ringer taky řekl, že nejvíc ze seberozvoje vytěží ti, kteří jsou připraveni ho dlouhodobě aplikovat ve svém životě, ne ti, kteří hledají zkratku k motivaci a štěstí. Vysvětluje, že nemůžeme v našich životech udělat žádnou trvalou nebo smysluplnou změnu, dokud se držíme mylné víry, že s námi něco není v pořádku nebo že hledáme nějakou správnou odpověď. Musíme pochopit, že nikdo jiný nemůže udělat práci na uzdravení a seberozvoji za nás a jen naslouchat tichému hlasu uvnitř, který říká „tohle pro mě funguje, tohle je pro mě dobré“.
Jak řekla bývalá první dáma Spojených států Rosalynn Carter: „Jakmile přijmete fakt, že nejste dokonalí, získáte určité sebevědomí.“ Proto záleží na sebepřijetí mnohem víc než na čemkoliv, co tě kdy může naučit kniha, podcast nebo seminář; je to klíč k odemčení všech výhod, které ti seberozvoj může dát. A to je pointa celýho článku, víš?