Máte někdy ten pocit? Že se proti vám spiknul celej vesmír? Že ať se snažíte sebevíc, pořád vám někdo nebo něco hází klacky pod nohy? Někdy je to jen blbej den, jindy… jindy to může být něco víc. Pojďme se na to podívat.
Paranoia: Když se zdá, že ti celý svět hází klacky pod nohy
Paranoia. Slovo, které si asi každej spojí s pocitem, že vás někdo pronásleduje, že vám chce ublížit. Ale je to opravdu jenom o tomhle? Nebo jsme jen tak moc zranitelní a vystrašení, že si z neustálýho kontrolování okolí, jestli se na nás někdo nedívá, děláme každodenní rutinu?
V definici se paranoia popisuje jako myšlenka ovlivněná strachem nebo obavami. A může bejt fakt silná, až hraničí s bludem a ztrátou kontaktu s realitou. No fuj, to zní děsivě, co?
Co ji (tu paranoiu) může vyvolat?
Těch spouštěčů je víc, než by se zdálo. Tady je pár příkladů, kde se to může zlomit:
- Změna prostředí: Nová škola, nová práce, nový sousedství… prostě cokoliv, co vás vytrhne z komfortní zóny. Kolikrát stačí málo, že?
- Úzkost a negativní pocity: Když se cítíte zranitelně, snadněji se vám v hlavě rojí ty nejčernější scénáře. A když jste podrážděný nebo ve stresu, máte tendenci vidět všechno hned v tom nejhorším světle. Znáte to, že jo?
- Domněnky a unáhlené závěry: Tady už se dostáváme k těm bludům. Přisuzujete věcem význam, který nemají? Vidíte za vším skrytý úmysl? Pozor na to…
- Traumatické zážitky z dětství: Šikana, necitlivá kritika od rodiny nebo přátel… to všechno se může projevit i po letech. A občas hodně nečekaně.
Všechny tyhle důvody mají jeden společnej jmenovatel: sebevědomí. Respektive jeho nedostatek. Proto se léčba paranoie často zaměřuje na to, jak se adaptovat na změny, jak posílit sociální vazby a jak si víc věřit. Protože když věříte sami sobě, tak se vám ty klacky pod nohama vyhýbají mnohem snáz.
No a co vy? Máte někdy taky pocit, že se vám svět snaží zavařit? Zkuste se nad tím zamyslet. Třeba je to jen blbej den. A když ne, tak už víte, kam se obrátit.
Zdroje:
[Zde uveďte citované zdroje, které článek původně uváděl]