Tak jo, přemýšlíte o psychologii? Nebo už jste v tom až po uši? Ať tak, či onak, máme pro vás něco, co vám možná otevře oči. Rozhodli jsme se vyzpovídat studenty psychologie přímo „z terénu“. Bez obalu, na rovinu. Žádný učesaný PR, jen reálné zkušenosti. A víte co? Bylo to fakt zajímavý!
Psychologie zevnitř: Co vás čeká (a nemine) na studiích
V sérii článků se budeme bavit se studenty různého zaměření. Ptali jsme se na kurzy, co je baví a co je naopak štve, jak se dá studium zvládnout a co vlastně můžou po škole dělat. Pro ty, co o psychologii uvažují, nebo ji už studují, to bude, doufám, super užitečný. A pokud máte nějaké konkrétní otázky, napište nám je do komentářů! Třeba se na ně zaměříme v příštích rozhovorech. No a co nás zaujalo?
Dneska vám představím dvě holky, které nám to pěkně natřely. První je Amanda, která jde do druhého ročníku bakaláře psychologie na Stony Brook University a míří na medicínu. Takže jede „pre-med track“, což znamená, že si vybírá specifické kurzy, které potřebuje pro přijetí na medicínu. Druhá je Corrine McCarthy, která je ve třetím z pěti let svého doktorského studia školní a klinické psychologie. Je to kombinovaný program, který se zaměřuje na obě tyhle oblasti.
Jak to vlastně vypadá se studiem? (A kolik to stojí?)
Nejdřív jsme se jich zeptali na kurzy a peníze. Zkrátka, jak se jim studuje a kolik to stojí.
My: Jaký je program a kolik to stojí?
Amanda: Program je fakt super. Profesoři jsou nadšení z toho, co učí, a většinou jsou pro studenty fakt přístupní. Školný je asi 5000 dolarů za semestr.
My: A jaká je úroveň vzdělání?
Amanda: Stony Brook je jedna z nejlepších veřejných univerzit v USA. Kurzy jsou náročné a konkurence je velká, ale když se mi daří, cítím se fakt jistě, že jsem se to opravdu naučila. Veřejná univerzita je z velké části financovaná státem a má nižší školné než soukromá univerzita, která je mnohem dražší a financovaná absolventy a soukromými dárci.
My: A u tebe, Corrine?
Corrine: Školné je kolem 9000 dolarů pro studenty ze státu a 11 000 pro studenty z jiných států.
My: A jak to vidíš ty?
Corrine: Profesoři mají znalosti z mnoha různých oblastí psychologie. Jsou oddaní našemu vzdělávání a neuvěřitelně nás podporují. Jsou k dispozici, když chce student probrat nějaký problém nebo si jen popovídat o výzkumu. Profesoři jsou fenomenální, ale záleží taky na studentovi, kolik do toho dá. Je nutné číst zadané texty, kterých může být až 1000 stran za týden, zejména v prvním ročníku. Je taky nutné diskutovat s profesory a dalšími studenty o možnostech výzkumu a zapojit se do výzkumných projektů. Studenti by měli prezentovat svůj výzkum formou posterů nebo jiných forem prezentace na konferencích. Můj program podporuje studenty v účasti na konferencích NASP a ABCT. Můj program se taky jednou týdně schází na tzv. „grand rounds“, kde student nebo profesor prezentuje nějaké zajímavé téma nebo klienta. A nakonec, v každém ročníku programu je stáž. Je důležité z této stáže vytěžit maximum. Učte se od svého supervizora a taky na něj udělejte dobrý dojem, protože vám píše doporučující dopisy. Řekla bych, že jsem se za posledních pár let naučila neuvěřitelné množství věcí, ale záleží taky na tom, co student do svého vzdělávání vloží.
My: A máš nějaký oblíbený předmět?
Corrine: Mě fakt bavila psychopatologie dospělých a dětí.
Kariéra snů a rady do života
Potom jsme se holek zeptali na jejich kariérní ambice a na rady pro nové studenty. Co je čeká po škole?
My: Jaké jsou tvé kariérní cíle?
Amanda: Nakonec bych chtěla jít na medicínu a praktikovat dětskou a adolescentní psychiatrii. Po dokončení studia na Stony Brook doufám, že získám lékařský titul a pak budu praktikovat psychiatrii.
My: Co jsi dělala mimo studium, abys rozvinula svůj zájem o psychologii nebo kariéru v ní?
Amanda: Dobrovolně jsem pracovala v dětském centru na kampusu a jsem jednou z editorek našeho vědeckého časopisu ve škole. Doufám, že na podzim začnu dělat výzkum. Tyhle věci určitě ovlivnily moje kariérní aspirace. Dobrovolnictví v Dětském centru mě ujistilo, že chci nakonec pracovat s dětmi, a práce na vědeckém časopise mě fakt motivovala k tomu, abych brzy začala dělat vlastní výzkum.
Amanda: Řekla bych, abyste se fakt snažili naučit ten materiál. Věnujte se tomu. Pokud je psychologie opravdu to, co vás baví, tak byste si měli udělat čas a energii na to, abyste se naučili všechno, co můžete, a co nejlépe.
My: Co plánuješ po dokončení studia? Další studium, práce, nebo něco jiného?
Corrine: Chci jít na post-doc pozici. Chci získat licenci jako psycholožka. Chtěla bych pracovat s dětmi. Nejsem si jistá, s jakou konkrétní populací, protože mě bavilo pracovat se všemi typy dětí, s dětmi diagnostikovanými s depresí, úzkostí, opoziční vzdorovitostí, posttraumatickou stresovou poruchou, poruchou autistického spektra.
My: Co by měl student vědět o studiu psychologie?
Corrine: Musíte to milovat. Musí to být něco, pro co jste zapálení. Musíte být taky soucitní a empatičtí a vědět, že uslyšíte věci, ze kterých se vám bude chtít kroutit a zakrývat si uši. Je nutné být s lidmi přítomný, zejména se svými klienty. Někdy věci bolí, ale nemůžete je poplácat po zádech a říct: „Všechno bude v pořádku.“ Musíte sobě i tomu člověku dovolit cítit tu bolest. Je to jako tlačit plážový míč pod vodu. Můžete tlačit a tlačit a tlačit, ale on se bude pořád vynořovat a hledat cestu na povrch. Je to stejné s vzpomínkami a emocemi.
My: A co by měl student vědět o studiu na univerzitě obecně?
Corrine: Nebude to snadné. Musíte to chtít. Musíte se učit a číst, číst a číst. Možná nebudete mít tolik času na přátele a věci, které máte rádi. Je tak důležité si udělat čas na péči o sebe. Ale zároveň si vaši přátelé musí uvědomit, že jste se rozhodli chodit do školy, a respektovat to. Škola je vždycky na prvním místě.
Kritika a láska na první pohled
A nakonec jsme se zeptali na pár obecnějších věcí o psychologii. Co na tom všem holky vidí?
My: Máte nějaké kritické poznámky k psychologii jako oboru?
Amanda: Někdy se divím, proč trávíme tolik času s Freudem, když už byla většina jeho teorií vyvrácena, ale chápu, že jeho teorie jsou důležité jako základ pro mnoho relevantních teorií.
My: Lituješ, že sis vybrala psychologii? Pokud ano, proč, pokud ne, proč ne?
Amanda: Absolutně ne. Měla jsem velký strach, abych našla obor, pro který jsem zapálená, ale v psychologii jsem ho našla. Všechno, o čem se učíme, mě zajímá a nutí mě chtít vědět víc.
My: Co tě přivedlo k psychologii?
Amanda: Začala jsem studovat biologii s tím, že půjdu po medicíně na pediatrii. Vždycky jsem si myslela, že je psychologie zajímavá, ale nikdy jsem žádný kurz z ní neměla. Nakonec jsem si v prvním semestru vzala Úvod do psychologie a byla jsem tím naprosto fascinovaná.
My: Jaký je tvůj oblíbený psychologický fakt/výzkumná studie?
Corrine: Neřekla bych, že je to můj oblíbený fakt, ale nejdůležitější a strašně zajímavý je: 1/4 dívek je sexuálně zneužívána a 1/6 chlapců. To nezahrnuje zneužívání, které nebylo nahlášeno, takže ta čísla můžou být ještě vyšší. Tahle čísla jsou ohromující. Je nutné chránit naše děti a vzdělávat je o tom, aby říkaly a říkaly! Oblíbená, zajímavá výzkumná studie: Výzkum Michaela Gazzaniggy o pacientech s rozděleným mozkem.
My: Lituješ, že sis vybrala psychologii? Pokud ano, proč, pokud ne, proč ne?
Corrine: Absolutně ne. Je to tak zajímavé. Výzkum se neustále rozvíjí v každé oblasti. O mozku, mysli a chování víme tak málo. Musíme v tomto studiu pokračovat a pomáhat těm, kteří trpí duševními poruchami.
No a to je pro dnešek všechno. Doufám, že vám to bylo k něčemu. A nezapomeňte nám dát vědět, co si o tom myslíte v komentářích! Příští týden se vrátíme s dalším rozhovorem se studentem psychologie. Zdroje k citovanému článku jsme pro vás ještě shrnuli níže. Tak zase příště!