Všichni jsme už o nich slyšeli, možná i četli napínavé detektivky, kde jsou hlavními padouchy. Ale co když je sociopat blíže, než si myslíte? Ne vždy se jedná o sériového vraha. Sociopatie má mnoho podob a je důležité umět rozpoznat varovné signály. Protože, jak se říká, opatrnosti nikdy nezbývá.
8 varovných signálů: Žije ve vašem okolí sociopat?
Sociopat a psychopat – pojmy, které se často zaměňují. Ale pozor, skrývají se za nimi odlišné charakteristiky. Sociopatie, odborně nazývaná antisociální porucha osobnosti, se projevuje manipulací, lží, agresí a hlavně – naprostým nedostatkem empatie. Tihle lidé často riskují, porušují zákony a nemají problém jít přes mrtvoly, ať už doslova nebo obrazně.
Představa o sociopatech, kterou nám servírují média, je často zkreslená. Nečekejte vždycky démona s nožem. Sociopata můžete potkat kdekoli. Mezi manažery, právníky, podnikateli, politiky, ale i mezi „obyčejnými“ lidmi – hospodyňkami, doktory, kolegy v práci. Příčina vzniku této poruchy není zcela jasná, ale svou roli hraje dědičnost i prostředí, ve kterém člověk vyrůstá.
1. Absence empatie – kámen, který necítí
Antisociální porucha osobnosti patří do skupiny B poruch osobnosti, kam spadá i hraniční a narcistická porucha. Klíčovým znakem je absence empatie. Sociopat prostě necítí to, co cítíte vy. Nemá výčitky svědomí, neumí se vcítit do emocí druhých. Snadno tak zraňuje lidi kolem sebe a buduje si obtížné vztahy. Je to tvrdé, ale je to tak. Ale existuje naděje. Někteří sociopati se s pomocí terapie dokážou naučit empatii, alespoň k úzkému okruhu blízkých – dětem, rodičům, partnerům.
2. Mistr manipulace – jak získat, co chci
Zapomeňte na násilí. Sociopat je spíš manipulátor než rváč. Chce se vyhnout konfrontaci a jde mu o to, co může získat. Využívá proto emocionální nebo fyzickou manipulaci, aby dosáhl svého cíle. K tomu mu slouží různé techniky – gaslighting (znevěrohodňování), lhaní, lichocení, obviňování a vyhrožování. Zní to hrozivě, že?
3. Šarmér od kosti – falešná maska
Šarm je jeho zbraň. Sociopat používá svou osobnost, aby upoutal pozornost, zvláště těch zranitelnějších. Předstírá zájem a laskavost, aby získal důvěru a mohl s vámi snáze manipulovat. Je to hra, ve které on tahá za nitky.
4. Vznětlivý a impulzivní – bez kontroly
I když se sociopat raději uchyluje k manipulaci, je impulzivnější a vznětlivější než psychopat. Snadno se pouští do riskantního a nezákonného chování na úkor sebe i ostatních. Důležitý je vliv okolí – pokud se pohybuje mezi lidmi, kteří násilí schvalují, je pravděpodobnější, že se k němu uchýlí i on. Domácí násilí nebo týrání zvířat v dětství jsou varovné signály.
5. Žárlivý strážce – nikdo se nesmí přiblížit
Pokud si sociopat vytvoří vztah, nerad se dělí. Nečekejte, že se bude o vás dělit, hlavně v romantickém vztahu. Lidi vidí jako prostředek k dosažení cíle – ať už jde o informace, emocionální uspokojení nebo peníze. Používá lidi k získání něčeho a cítí se ohrožen, když se někdo snaží „vložit“ mezi něj a jeho cíl.
6. Pocit nadřazenosti – já jsem víc než vy
Antisociální porucha se často vyskytuje společně s narcismem. Ne každý narcista je sociopat, ale většina sociopatů je narcistická. Sociopat si vybuduje pocit nadřazenosti a používá ho k ospravedlnění toho, jak se k ostatním chová.
7. Omluva? Zapomeňte – nic necítím
Protože sociopat necítí výčitky svědomí, nečekejte od něj omluvu. Pokud se omluví, není to upřímné. Je to jen další manipulace.
8. Cizí bolest – moje zábava
I když sociopati obvykle necítí empatii, existují vzácné výjimky. Sadističtí sociopati využívají empatii k tomu, aby prožívali utrpení svých obětí a čerpali z něj potěšení. Zní to děsivě, viďte?
Léčba sociopatie je komplikovaná, protože lidé s touto poruchou se jí často vyhýbají. Pokud se už k ní odhodlají, bývá to kvůli závislosti nebo nařízením soudu. Využívá se kognitivně behaviorální terapie (CBT) nebo terapeutická komunita. Sociopat se může naučit kontrolovat své impulzy a dělat méně zkreslená rozhodnutí. Používají se i léky – atypická antipsychotika a SSRI (selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu).
Vězení nepůsobí jako odstrašující prostředek. Terapeutická komunita se ukázala jako účinnější, protože podporuje pozitivní interakci s ostatními. Nucená hospitalizace se nedoporučuje, protože je pravděpodobné, že se sociopat nezapojí do terapie. Negativní stigma kolem sociopatie ztěžuje lidem s touto poruchou získat potřebnou pomoc.
Máte podezření, že vy nebo někdo z vašich blízkých trpí antisociální poruchou osobnosti? Zvažte návštěvu odborníka na duševní zdraví.
Co nového jste se dozvěděli? Podělte se v komentářích!
Zdroje:
American Psychiatric Association. (2013).
Meffer, Gazzola, den Boer, Bartells, 2013
Turvey, 1995
Samenow and Yochelson, “The Criminal Personality”