„`html
Tak co, taky občas tápete v tom rodičovství? Nejste sami! Každý den je tak trochu boj, ale hlavně – je to úžasná jízda. Dneska se podíváme na to, jak vlastně k těm našim ratolestem přistupujeme a jestli to, co děláme, má vůbec nějaký smysl. A hlavně, jak najít ten svůj rodičovský styl, aby z dětí vyrostli fajn lidi.
Rodičovský kompas: Najděte svůj styl a vychovejte šťastné děti
Už dávno se psychologové zaměřili na to, jak se lišíme v přístupu k dětem. V podstatě jde o dvě věci: jak moc máme nad dětmi kontrolu a jak moc jim dáváme najevo, že je máme rádi. Ta kontrola se týká toho, jak reagujeme na to, co děti dělají, a jak se snažíme ovlivnit jejich myšlenky, emoce a chování. No a láska a přijetí, to je jasný – jak moc jim dáváme najevo, že je máme rádi, že je bereme takové, jací jsou.
A víte co? Tyhle dva faktory, kontrola a láska, v kombinaci dělají divy. Můžou totiž ovlivnit, jak se děti vyvíjejí, jak se cítí a jak se chovají. Proto je fajn o těch různých stylech něco vědět. Ať už děti máte, nebo teprve plánujete. Minimálně si člověk uvědomí, kde dělá chyby a co by mohl zlepšit. Tak pojďme na to!
1. Autoritativní výchova – Zlatá střední cesta
Tak tohle je taková ta „ideální“ varianta. Rodiče, kteří jsou autoritativní, mají nastavené jasné mantinely, ale zároveň jsou plní lásky a pochopení. Mají pravidla a vyžadují jejich dodržování, ale nezapomínají na to, že i děti mají svoje pocity. Jsou vstřícní, podporující a umí naslouchat. Nechají si vysvětlit, co děti trápí, ale zároveň dají jasně najevo, že dospělí mají poslední slovo. Je to taková rovnováha mezi tím, co se smí a nesmí, a tím, jak se k dětem chováme. Prostě zlatej střed.
Děti vychovávané v tomto stylu bývají spokojené, sebevědomé, respektující a úspěšné. Málokdy mají problémy s chováním. Proč? Protože je rodiče naučili, co se sluší a patří. A protože dostaly hodně lásky, umí milovat samy sebe a budovat zdravé vztahy.
2. Autoritářská výchova – Rozkaz zní jasně!
Pozor, nezaměňovat s autoritativní výchovou! Autoritářští rodiče jsou taky hodně zaměření na kontrolu, ale chybí jim ta láska a empatie. Podle nich by děti měly slepě poslouchat a dodržovat pravidla bez diskuse. Jsou přísní, věří v tresty a disciplínu. Na city dětí moc nehledí. Domluva? To u nich neexistuje. Působí chladně a odtažitě, někdy dokonce i agresivně.
Děti, které vyrůstají v takovém prostředí, jsou sice poslušné, respektují autority a dodržují pravidla, ale mají problémy se sebevědomím. Těžko se jim prosazují vlastní názory a potřeby. Často trpí úzkostmi a depresemi.
3. Permisivní výchova – Kamarádi navždy
Tenhle styl děti obvykle zbožňují. Rodiče jsou málo kontrolující a hodně milující. Říkají si, že „děti jsou děti“ a rádi jim odpouštějí chyby. Často se chovají spíš jako kamarádi než jako rodiče. Rádi si s dětmi povídají, dělají si legraci, ale málokdy si dupnou.
Ale i tahle „volná ruka“ má svou cenu. Děti vychovávané tímto stylem mají často problémy se sebekontrolou, nedokážou brát ohled na druhé a nemají moc velkou motivaci k dosažení cílů. Častěji experimentují s drogami a alkoholem. Taky se jim hůř učí a nemají zájem o vysokou školu.
4. Zanedbávající výchova – Život je boj
Nejhorší varianta. Rodiče se o děti nezajímají, ani se nesnaží je kontrolovat. Neptají se, co potřebují, jak se jim daří ve škole, s kým se kamarádí. Nechají je, ať si dělají, co chtějí, a očekávají, že se o sebe postarají samy. Jsou chladní, odmítaví a někdy až zanedbávající.
Děti vychovávané v tomto stylu se ve škole moc nelepší, nemají kvalitní přátelství a často trpí depresemi, úzkostmi a závislostmi. Mají nízké sebevědomí.
A co vy? Jakým stylem vás vychovávali rodiče? A jak to na vás zapůsobilo? A pokud už jste sami rodiče, kam byste se zařadili? Doufám, že vaše výchova není ani příliš kontrolující, ani příliš chladná. Ale pokud máte pocit, že je co zlepšovat, tak už jste udělali první krok! S trochou snahy a odhodlání se můžete stát těmi „autoritativními“ rodiči, kteří vychovávají šťastné a sebevědomé děti.
„`