Slzy v očích, prázdno v pelíšku, ticho tam, kde ještě včera štěkal smích. Znáte to? Ztráta chlupatého parťáka bolí jako máloco. Ale co se za tím skrývá? Etika chovu zvířat, naše zodpovědnost a jak se s tím vším vlastně srovnat? Rozhodli jsme se ponořit do hlubin těchto otázek a oslovili Jessicu Pierce, bioetičku a autorku knih o zvířatech a etice.
Láska až za hrob: Etika chovu zvířat a jak se vyrovnat se ztrátou milovaného mazlíčka
Jessica Pierce, PhD, se s námi podělila o své myšlenky na téma etiky chovu zvířat, smrti a truchlení. Pro Jessicu, která spolupracuje s biology a veterináři na rozmanitých projektech, je etika nedílnou součástí péče o zvířata. Její práci můžete sledovat na www.jessicapierce.net.
Od osobní zkušenosti k bioetice
Co Jessicu k tomuto tématu přivedlo? „Jako bioetička jsem hodně přemýšlela o etice smrti a umírání (u lidí). Když můj pes Ody ke konci života onemocněl, uvědomila jsem si, jak podobné etické otázky se objevují u zvířat – jak posuzujeme kvalitu života u někoho, kdo nemůže komunikovat slovy? Stane se někdy kvalita života tak ohrožená, že je lepší smrt? Co je to ‚dobrá smrt‘?“
Její kniha *The Last Walk* popisuje poslední rok Odyho života a rozhodnutí, která musela s rodinou učinit. Od té doby aktivně podporuje obor hospicové a paliativní péče pro zvířata (více na www.iaahpc.org).
„Miluji zvířata, ale začalo mi to být nepříjemné.“ Jessica se zamýšlí nad tím, zda drží zvířata v zajetí, aby uspokojila své vlastní potřeby. Je to morálně přijatelné?
Milovník zvířat versus „nemilovník“ zvířat?
Opravdu existuje takováto polarizace? Jessica namítá: „Myslím, že každý z nás má složité pocity a přesvědčení o zvířatech a naší odpovědnosti vůči nim. Někdo může milovat svého psa a zároveň bez mrknutí oka sníst prase, které žilo krátký a mizerný život na průmyslové farmě. Je to milovník zvířat? Nebo ne?“
Co ji aktuálně zaměstnává?
Společně s Dr. Marcem Bekoffem pracuje na knize o svobodě psů a o tom, jak můžeme obohatit jejich život (například volný pohyb bez vodítka, dostatek času na očichávání). Dále se věnuje výzkumu péče o zvířata na konci života a srovnává postupy urychlení smrti u lidí a zvířat.
Truchlí zvířata?
„Bezpochyby, ano.“ Zvířata prožívají ztrátu a smutek, když zemře někdo, koho milují. Důkazy pocházejí z široké škály druhů (šimpanzi, gorily, kosatky, velbloudi, osli, psi, straky…). Mezi behaviorální projevy truchlení patří hledání zesnulého, dotýkání se těla, „pohřební“ praktiky (péče o srst, pohřbívání). Majitelé psů a veterináři pozorují depresi a sníženou chuť k jídlu u psů po smrti společníka. Reakce na smrt jsou ale velmi individuální.
Eutanazie: Ano, nebo ne?
Základní princip je stejný pro všechny druhy: měli bychom respektovat život. Každý život má pro svého majitele nekonečnou hodnotu. Máme povinnost řešit utrpení, pokud je to možné. Pokud se utrpení stane vleklým a neléčitelným, pak může být eutanazie nejvíce soucitnou odpovědí.
„Myslím si, že my (jako kultura) eutanazujeme zvířata příliš často, příliš brzy a často bez toho, abychom se pokusili řešit léčitelné formy utrpení.“ Jessica by ráda viděla větší dostupnost kvalitní paliativní a hospicové péče pro zvířata.
Smutek a evoluce
Mají pocity smutku a truchlení nějaký smysl? Jsou to evoluční adaptace, které upevňují sociální vazby a pouta. V tomto smyslu jsou naprosto přirozené a plní důležitou funkci.
Proč si pořizujeme mazlíčky, když víme, že se s nimi budeme muset rozloučit?
S zvířaty si dokážeme vytvořit silná pouta během velmi krátké doby. Jsou na nás plně závislí a my jim poskytujeme nepřetržitou péči, což vytváří silný pocit připoutanosti. Rozloučení s Odym bylo jednou z nejbolestivějších zkušeností, ale nikdy bych neměnila 14 let, které jsem s ním sdílela. A to mě neodradilo od toho, abych si pořídila dalšího psa – protože vím, kolik lásky a radosti nám psi přinášejí.
Slova útěchy pro ty, kteří truchlí
„Zní to jako klišé, ale je to pravda: časem to bude lepší.“ Bolest se zmírní (i když si myslím, že nikdy úplně nezmizí – a ani bychom nechtěli). Lidé se často odsuzují za špatná rozhodnutí, zvláště pokud konečným bodem byla eutanazie. Neexistuje dokonalé rozhodnutí a musíme být k sobě soucitní.
Doufáme, že vám tento rozhovor dal něco k zamyšlení. Je důležité si uvědomovat témata jako „kvalita života“, zejména u zvířat (a u zranitelných lidí). Pokud se chcete dozvědět více, projděte si knihy Jessicy Pierce, její blog na Psychology Today s názvem „All Dogs Go to Heaven“, nebo se o těchto tématech bavte!
Zdroje
Jessica Pierce, PhD: www.jessicapierce.net
International Association for Animal Hospice and Palliative Care: www.iaahpc.org
Blog „All Dogs Go to Heaven“ na Psychology Today