Možná už jste zažili ten pocit, když se zdá, že se všechno sype. Že jste na dně. Příběh Maegan je přesně o tom, ale i o tom, jak se z tohoto dna odrazit. Je to příběh plný bolesti, ale i neuvěřitelné síly a naděje. Připravte se, bude to silné.
Maegan: Od dna až k naději – příběh, který vás dojme a inspiruje
Maegan pochází z Ontaria v Kanadě a život jí od dětství rozhodně nešetřil. I když se jí nepodařilo se ze všech psychických problémů úplně uzdravit, naučila se je ovládat. Ráda poslouchá hudbu a chodí na koncerty, pracuje jako kuchařka v restauraci a studuje psychologii. Ve volném čase hraje na kytaru a kouká na Netflix. Jejím cílem je dostudovat a najít práci, která ji bude bavit. Zní to jako sen, že? Ale cesta k němu byla trnitá.
Když se diagnózy sypou jako z rukávu
Maegan bojuje s bulimií a EDNOS (nyní OSFED), těžkou depresí, hraniční poruchou osobnosti, generalizovanou úzkostí a sociální fobií. Jak sama říká: „Vždycky jsem byla hodně citlivá, takže si myslím, že jsem měla problémy s osobností a náladou už odjakživa, ještě než si to pamatuju.“ Poruchy příjmu potravy se u ní rozvinuly kvůli šikaně na základní škole. Diagnózu jí stanovili, když chodila na ambulantní skupinu pro lidi s bulimií. „Chodila jsem na týdenní psychiatrické prohlídky, týdenní skupinová setkání a dostala jsem spoustu různých antidepresiv, aby se mi stabilizovala nálada. Na začátku roku 2013 jsem byla hospitalizována na 6 týdnů v jednotce pro poruchy nálady po velmi špatné depresivní epizodě,“ vzpomíná Maegan.
Peklo na zemi: Deprese, úzkosti a boj s vlastním tělem
Maegan se potýkala s hroznými symptomy. Neustále se cítila extrémně depresivně. Navíc se cítila nepříjemně v sociálních situacích. „Bála jsem se, že si ze mě dělají legraci nebo se mi posmívají za zády,“ svěřuje se. Bohužel se přejídala a zvracela až 6x denně. Také omezovala svůj kalorický příjem na pouhých 100 kalorií denně. To způsobilo, že její váha kolísala, což vyvolalo body dysmorphic disorder, kdy nebyla schopna vnímat svou váhu, což její chování neustále stupňovalo. Maegan se začala sebepoškozovat během úzkostných nebo panických ataků už ve 12 letech a přestala s tím ve 21, i když s nutkáním stále bojuje. Smutné je, že se Maegan třikrát pokusila o sebevraždu; jednou ji to dostalo na pohotovost a na 6 týdnů do nemocnice.
Dopad na každodenní život: Ztráta přátel, školy i sebe sama
Všechny tyhle problémy se promítly do jejího každodenního života. „Kvůli úzkosti trpím a stále trpím chronickou nespavostí a nedokážu přestat se dostatečně dlouho starat, abych se dobře vyspala mnoho nocí,“ říká Maegan. Byla neustále v depresi a snažila se tajit své chování. Ztratila spoustu přátel. Vynechávala hodiny na střední škole. Musela také odejít z práce a přerušit první ročník na univerzitě. „Dlouho jsem se léčila drogami a alkoholem a nakonec mě zatkli za řízení pod vlivem. Dodnes se s tím pocitem viny a strachu potýkám, protože jsem mohla snadno někomu ublížit. Udělala jsem spoustu špatných rozhodnutí, která mě budou ovlivňovat po zbytek mého života kvůli mému psychickému stavu.“
„Cítila jsem se víc než cokoliv jiného vyděšená a zaseknutá“
„Být neustále úzkostná mi velmi ztěžuje navazování přátelství a dodržování plánů a mám pocit, jako bych přicházela o spoustu skvělých lidí a kontaktů, protože jsem příliš nervózní na to, abych se prosadila. Vzdaluji se od lidí, kteří jsou pro mě důležití, bez jakéhokoli důvodu, kterému bych rozuměla, a to samozřejmě brzdí mé vztahy.“ To ji nutilo cítit se více než cokoliv jiného vyděšená a zaseknutá, ale zlom pro Maegan nastal, když byla hospitalizována a zatčena. Byl to budíček. „Zdravá já by neřídila po pití a tak strašně mě to vyděsilo, že jsem přestala pít a zneužívat drogy na docela dlouho, dokud jsem se to nenaučila ovládat s pomocí skupiny, které jsem se zúčastnila.“ Strategie, které Maegan používá k zvládání svých psychických problémů, je mluvit s lidmi, kteří ji podporují, o jejích myšlenkách a nutkáních. Také nadále užívá léky, zejména Prozac. Protože jí stabilizuje nálady a zvládá nutkání k přejídání a zvracení.
Síla se skrývá i v těch nejhorších zkušenostech
Maegan se naučila, že je silnější a že se může poučit ze špatných zkušeností v životě. „Udělalo mě to mnohem empatičtější k problémům jiných lidí a problémům, které ovlivňují různé skupiny lidí. Snažím se bojovat a zastávat lidi, kteří s tím mají problémy, a snažím se ze všech sil zůstat pozitivní i přes pocity deprese.“
Rada od Maegan: Nejste v tom sami!
„Mluvte o tom a získejte pomoc co nejdříve! Je tak důležité dát těm, kteří se o vás starají, vědět, že se trápíte a jak vám mohou pomoci. Není to bitva, kterou musíte bojovat sami.“
Maegan je silná mladá žena a jsem si jistá, že svou zkušeností pomůže ostatním. Doufám, že dokáže nechat jít své minulé chyby a uvědomit si, že ji nedefinují. Pomozte mi něco změnit sdílením svého příběhu.
Zdroje:
Původní článek: [vložit odkaz na původní článek]