Někdy narazíme na umělce, kteří nás zaujmou víc než ostatní. Nejde jen o techniku nebo estetiku, ale o příběh, který se za plátnem skrývá. Jedním z takových jmen je Kim Noble, malířka s neobyčejným osudem.
Kim Noble: Když se bolest rozštěpí v umění a osobnosti
Kim Noble netrpí obyčejnou tvůrčí krizí. Její příběh se píše rovnou dvaceti různými rukami. Ano, čtete správně – Kim v sobě ukrývá celkem dvacet hlavních osobností, a k tomu spoustu dalších fragmentů. A co je na tom nejzvláštnější? Čtrnáct z těchto osobností se projevuje skrze umění.
Mnohotvárnost za plátnem
Představte si to: bez jakéhokoli formálního uměleckého vzdělání se v roce 2004, po krátké zkušenosti s arteterapií, čtrnáct osobností Kim Noble chopilo štětce. Každá z nich má svůj vlastní, naprosto odlišný styl, paletu barev a témata. Od osamělých pouští, přes autoportréty, až po abstraktní kompozice. Co mě osobně nejvíc zaujalo? Jedna z osobností se specializuje výhradně na ztvárnění traumatických vzpomínek, které si Kim jinak nepamatuje.
Rozštěpená realita
Kim Noble trpí disociativní poruchou identity (DID), dříve známou jako mnohočetná porucha osobnosti. V praxi to znamená, že v jednom těle žijí dvě nebo více odlišných identit či osobnostních stavů. Každá z nich má svůj vlastní způsob vnímání světa, vztahování se k němu a myšlení. Jakoby každá žila ve svém vlastním vesmíru, a přitom všechny sdílejí jednu fyzickou schránku.
U lidí s DID mají dominantní osobnosti často alespoň částečné povědomí o těch ostatních. Možná slyší hlasy, nebo vidí, co se děje, i když zrovna nejsou „u kormidla“. Ale v případě Kim Noble mezi osobnostmi neexistuje žádná interakce. Fungují naprosto nezávisle na sobě. Kim jim říká „alters“ – střídající se osobnosti. Jsou mezi nimi ženy, muži, dospělí i děti. Najdeme tam i vyděšeného chlapečka, který mluví pouze latinsky, gaye nebo anorektickou teenagerku.
Kořeny v bolesti
DID se obvykle vyvíjí v dětství jako důsledek těžkého a dlouhodobého traumatu. V případě Kim se osobnost začala štěpit už v raném věku, ještě před pátými narozeninami. Diagnózu DID získala v roce 1995. Porucha je někdy popisována jako kreativní způsob, jak se vyrovnat s nesnesitelnou bolestí.
Cituji Graeme Galtona, psychoterapeuta z londýnské Clinic for Dissociative Studies: „Aby to dokázala, mysl odštěpí vzpomínku na trauma do samostatné identity.“ V ideálním případě pak mezi jednotlivými osobnostmi existuje amnestická bariéra, i když se u některých lidí mohou objevovat flashbacky nebo noční můry.
Ozvy minulosti v současnosti
Některé z osobností Kim Noble odrážejí události z jejího života, i když si na ně sama nepamatuje. Například alter jménem Dawn neustále hledá své dítě jménem Sky. Je to ozvěna traumatické události, kdy jí sociální služby odebraly dítě hned po narození kvůli jejím problémům s duševním zdravím.
Mě osobně nejvíc zaujala mladá dívka jménem Ria Pratt, která možná drží klíč k tomu, co tuto neobvyklou poruchu vůbec spustilo. Ria totiž neustále maluje znepokojivé obrazy zobrazující zneužívání dětí.
Stále je toho tolik, co musíme objevit, abychom této poruše plně porozuměli. V případě Kim Noble jí umění pomohlo stabilizovat se. A přijetí ze strany dcery je to, co ji pohání dál.