Občas se stane, že člověk prostě šlápne vedle. Ať už je to maličkost, nebo něco, co nám pak dlouho vrtá hlavou. Znáte to, že? Myslím, že jo. A víte co? Nechat minulost za sebou je umění, ale dá se to naučit.
Nechte minulost plavat: Jak se osvobodit od starých chyb a žít naplno
Odpustit je sice krásná věc, učí nás to už od mala, ale co když se to týká nás samotných? Jak si odpustit staré přešlapy, které nás pořád straší? Proč je to tak těžké? Protože to bolí, sakra bolí. Protože se bojíme, že to samé uděláme znova. Ale víte co? Má to řešení!
Proč je to tak zatraceně těžké?
Náš mozek je totiž geniální a zároveň trochu potvora. Všechno si pamatuje, hlavně to špatné. Učí se z chyb, to je super, ale když se k tomu přidají emoce – hanba, lítost – už to není jen lekce, ale osobní útok. A to pak bolí dvojnásob. Místo toho, abychom se z toho poučili, se v tom babráme a cítíme se mizerně.
Jak na to jít?
Nejdřív je potřeba se podívat na to, co nás vlastně tak trápí. Proč se tak moc obviňujeme? Třeba se bojíme, že nejsme dost dobří, že nedosahujeme nějakého ideálu. Ale kruci, nikdo není dokonalý! Všichni děláme chyby. Je důležité si to uvědomit a říct si: „Okay, to se stalo. Jsem člověk, ne robot.“
Uč se z chyb, ale nebičuj se za ně!
Představte si šachového velmistra po partii. Rozebírá každý tah, hledá, kde udělal chybu, co mohl udělat lépe. Ale nedělá to s tím, že by se bičoval, ale proto, aby se zlepšil. Udělejte to samé s vašimi chybami. Podívejte se na ně s odstupem, objektivně. Co se stalo? Proč se to stalo? Co se z toho dá naučit?
A víte co? Důležitá je objektivita. Protože když se v tom budete jenom rýpat a obviňovat se, tak se nikam neposunete. Buďte k sobě laskaví a pamatujte, že jste dělali to nejlepší, co jste v dané situaci mohli.
Nechat to plavat… jde to vůbec?
Jo, jde to! Ale je to proces. Možná se vám nechce pustit tu chybu, protože máte pocit, že to k vám patří, že vás to definuje. Ale to je blbost. Pustit to neznamená zapomenout, ale přijmout to jako součást vaší cesty. Uvědomit si, co jste se z toho naučili, a jít dál.
Je potřeba se postavit tváří v tvář těm částem sebe, které jsme raději ignorovali. Přijmout se se vším všudy, i s těmi „méně lichotivými“ stránkami. A to je sakra těžké. Ale stojí to za to.
Láska léčí všechno
Místo hanby a lítosti se pokuste sami sebe zahrnout láskou. Zní to pateticky, já vím. Ale ono to funguje. Láska je trpělivá, láska je laskavá, láska odpouští. Buďte k sobě laskaví, s pochopením a trpělivostí. Uvidíte, že to půjde lépe.
Strach z toho, že uděláme stejnou chybu znova, nás paralyzuje. Ale víte co? Budeme dělat chyby pořád. A je to v pořádku. Důležité je se z nich poučit a jít dál. Nechat minulost plavat a žít naplno. Protože život je moc krátký na to, abychom se trápili nad tím, co bylo.
A pamatujte, ne všechny „chyby“ jsou ve skutečnosti chyby. Někdy je to jen změna směru, nová příležitost. Tak se toho nebojte a nechte se vést.