Občas se nám stane, že se cítíme nesmělí, stažení. Možná máme v okolí někoho, kdo je spíš introvert a do společnosti se nehrne. To samo o sobě není nic špatného a dá se s tím normálně žít. Ale co když ta stydlivost přeroste únosnou mez? Co když se před světem začneme zavírat a ze všeho nejvíc se bojíme kritiky a odsouzení? V takovém případě už se možná nejedná jen o plachost, ale o něco hlubšího. Pojďme se podívat na 6 signálů, které naznačují, že by mohlo jít o tzv. vyhýbavou poruchu osobnosti.
Když se stydlivost stane vězením: 6 signálů, že jde o víc než jen plachost
Co je to vyhýbavá porucha osobnosti?
Vyhýbavá porucha osobnosti (AvPD) spadá do tzv. C shluku poruch osobnosti. Ty se vyznačují úzkostným myšlením a chováním. Nejde jen o obyčejnou stydlivost, ale o stav, který zasahuje do všech oblastí života (Mayo Clinic 2016). Lidé s touto poruchou mají problémy navazovat a udržovat vztahy a opouštět svou komfortní zónu. Často se k tomu přidružují další problémy, jako jsou úzkosti a deprese, které jsou důsledkem sociální izolace a strachu z odmítnutí. Předpokládá se, že kořeny této poruchy sahají do dětství a mohou být ovlivněny genetikou a prostředím (Kimmel 2018). Je ale důležité si uvědomit, že AvPD se u každého projevuje jinak. Někdo pociťuje všechny symptomy, někdo jen některé a u každého se to může projevovat s různou intenzitou.
1. Děsivý strach z odmítnutí
Jedním z hlavních znaků AvPD je strach z odmítnutí. Ten samozřejmě nemá rád nikdo, ale u lidí s touto poruchou je tento strach naprosto paralyzující. Jsou schopni udělat cokoliv, jen aby se odmítnutí vyhnuli. To se samozřejmě promítá do všech oblastí života, obzvlášť do vztahů a práce. Jsou také přecitlivělí na kritiku a i v neutrálních situacích vidí negativní podtext. Může to dojít až do takové míry, že raději volí izolaci, než aby riskovali byť jen náznak odmítnutí (Psychology Today 2019).
2. Minimum blízkých vztahů
Intenzivní strach z odmítnutí ztěžuje navazování vztahů. Lidé s AvPD se vyhýbají ostatním, pokud si nejsou stoprocentně jistí, že budou přijati. To se může týkat i kolegů v práci, se kterými se potkávají denně. I v partnerských vztazích se bojí blízkosti a partnery od sebe odhánějí. Interakce s ostatními je pro ně náročná a děsivá, takže se jí raději vyhýbají, čímž se okruh jejich sociálních kontaktů neustále zužuje (Grohol 2020).
3. Neochota riskovat a zkoušet nové věci
Lidé s AvPD se vyhýbají jakémukoliv riziku nebo činnosti, která by mohla vést k neúspěchu. Selhání je pro ně totiž obrovská ostuda, která otevírá dveře k odmítnutí a posměchu. To je omezuje v tom, co jsou ochotni dělat, a ztěžuje jim to získávání nových zkušeností. To se promítá i do pracovního života. Mohou odmítat povýšení nebo změnu práce ze strachu, že něco pokazí. Představa, že by se jim někdo mohl vysmát, je pro ně naprosto děsivá, takže se snaží rizikovým situacím vyhýbat (Cuncic 2020).
4. Sociální izolace
Snaha za každou cenu se vyhýbat lidem často vede k sociální izolaci. Setkávání s novými lidmi je stresující a nepříjemné. I rozhovor s lidmi, které znají, je může děsit, protože otevírá dveře k potenciálnímu odmítnutí. Ve společnosti se jim často v hlavě honí negativní myšlenky a sebepodceňování. Raději zůstanou doma, než aby šli ven s ostatními, i když by je daná aktivita bavila. Strach z odmítnutí zkrátka ovládne jejich rozhodování (Kimmel 2018).
5. Pocity méněcennosti
Lidé s AvPD se často cítí méněcenní. Srovnávají se s ostatními a mají pocit, že za nic nestojí. Kvůli omezené sociální interakci a neustálé sebekritice se cítí neschopní. Problémy se sebevědomím jim ztěžují interakci s ostatními a vedou k ještě větší izolaci (Cuncic 2020).
6. Snaha za každou cenu se vyhnout konfliktům
Základem AvPD je strach z odsouzení a odmítnutí. Proto se lidé s touto poruchou snaží za každou cenu vyhnout konfliktům. Často se uchylují k tzv. „people pleasing“ – snaží se zavděčit všem, což může vést k problémům. Spokojí se s málem a dostanou se do nežádoucích situací jen proto, aby se vyhnuli nespokojenosti druhých. To může způsobovat problémy i v jiných oblastech života, protože nejsou schopni rozhodovat, pokud jsou do toho zapojeni i jiní lidé (Cuncic 2020).
I když se s občasnou stydlivostí dokáže ztotožnit asi každý z nás, AvPD je mnohem víc. Je to porucha, se kterou se těžko žije a která otevírá dveře k dalším problémům. Důležité je vědět, že se dá léčit a často stačí kontaktovat správného odborníka, který dokáže život člověka s AvPD výrazně zlepšit. Jaké jsou vaše myšlenky na AvPD? Zaznamenali jste nějaké další signály, které jsme nezmínili? Podělte se o své zkušenosti v komentářích!