Máte občas pocit, že váš mozek jede na plné obrátky? Přistihnete se, že přemýšlíte víc, než byste chtěli přiznat? A co když to není „jen“ přemýšlení, ale takové to, jak se říká, „lžete si do kapsy“?
Přemýšlení versus „Lhaní si do kapsy“
Abychom pochopili rozdíl, pojďme se na to podívat pěkně zblízka. Co vlastně tyhle dvě věci znamenají?
Přemýšlení, to je takový ten stav, kdy se vám v hlavě motají pořád dokola ty samé myšlenky o nějakém problému. Pořád si v hlavě přehráváte nějakou situaci, přemýšlíte, co jste mohli udělat jinak, zpochybňujete svá rozhodnutí nebo si představujete ty nejčernější scénáře. Je to jako takový kolotoč v hlavě. A pak se cítíte vyčerpaní a ještě úzkostnější než předtím, že jo?
„Lhaní si do kapsy“, to jsou taky nechtěné myšlenky, které se vám honí hlavou. Ale je to složitější, hluboce zakořeněné a spojené se silnými emocemi. Je to, jako byste si sami sobě dělali to, co se děje, když vás někdo psychicky týrá nebo s vámi manipuluje. Zkresluje vaši realitu, nutí vás ji zpochybňovat a snaží se vás přesvědčit, že se vám to jen zdá. A když to slyšíte pořád dokola, pomalu tomu začnete věřit. A pak si začnete lhát do kapsy sami.
Když se dostanete do těžké situace, snažíte se sami sebe přesvědčit, že jen moc přemýšlíte. Ale je to tak doopravdy?
Kde se ta hranice stírá?
Představte si to. Hádáte se s partnerem. Padají ošklivé věci a on práskne dveřmi, dřív než si to stihnete vyříkat. Ležíte v posteli a nemůžete usnout, protože vám to pořád šrotuje v hlavě.
Přemýšlíte: „Byla jsem moc útočná? Měla jsem lepší argumenty? Možná jsem měla říct tohle… Určitě už o té hádce vypráví kamarádům. Bude někdo na mé straně? Měli by být na mé straně, vždyť jsem měla pravdu! Nebo ne? Stálo to vůbec za to? Já už fakt nevím…“
Nebo si spíš lžete do kapsy?
„Ach jo, jsem tak přecitlivělá, šílená a emocionální. Jasně, že jsem se mýlila. On by mi nikdy nechtěl ublížit, zase moc reaguju. On mě tak moc miluje, nemyslel to tak. Všechno je to stejně moje vina, radši mu napíšu omluvnou zprávu. Tohle by pro mě mělo být ponaučení.“
Nebo… První den v nové práci. Seznamujete se s kolegy, chvíli si povídáte a vtipkujete. Po práci přijdete domů a skočíte do sprchy. A v tu chvíli se vám v hlavě rozjede film.
„Panebože… Co si o mně asi mysleli? Nemluvila jsem moc? Nebo málo? Ten vtip byl úplně trapný? Dneska jsem měla hrozný vlasy, snad si toho nevšimli…“
Nebo si spíš lžete do kapsy?
„To dopadlo strašně. Vlastně se ani nedivím, nejsem zrovna oblíbená. Stejně mě ve škole nikdo neměl rád. Vždycky řeknu nějakou hloupost. Radši se příště budu držet zpátky.“
Hádáte se často s rodiči nebo sourozenci? Možná jste zvyklí na urážky, křik, kritiku… Žijete v takovém prostředí už dlouho, ale už toho máte dost. Chcete se za sebe postavit, ať se děje, co se děje. Ale když si začnete plánovat, co řeknete nebo uděláte, už si nejste tak jistí, jestli je to dobrý nápad.
„Co když to tím ještě zhorším? Vůbec se jim dokážu postavit? Co když se mi bude třást hlas a nebudou mě brát vážně? Co bych jim vůbec měla říct? Nemůžu jim přece říct, že jsou toxický…“
Nebo si spíš lžete do kapsy?
„Vlastně se nemám tak špatně. Někteří lidi žijou v mnohem horších podmínkách. Rodiče mi toho v životě tolik dali, byla bych nevděčná, kdybych se jim postavila. Vlastně, když se nad tím zamyslím, jsem vážně hrozný dítě, jak mi to říkali tolikrát.“
A nakonec, někdy nám náš vnitřní hlas říká přesně to, co potřebujeme slyšet. Zvlášť když s námi někdo manipuluje, chová se k nám špatně nebo nás využívá. Možná si všimneme jeho špatných úmyslů a máme pocit, že něco není v pořádku, aspoň na chvíli. Ale po té chvíli se nám myšlenky zase začnou točit dokola a ti lidi nad námi získají ještě větší moc.
„Chovají se ke mně vážně tak manipulativně? Mám pocit, že mě využívají, ale všichni ostatní si myslí, že jsou tak hodní… Mohla bych se od nich distancovat, ale co když se mýlím? Urazí se? Budou si ostatní lidi myslet, že jsem nespravedlivá? Obviní mě, že jsem špatný člověk?“
Nebo si spíš lžete do kapsy?
„Zase přeháním. Je to jen v mojí hlavě. Jsou to hodní lidi, nikdy by se k nikomu nechovali špatně. Jsem vlastně špatný člověk, že si o nich něco takového myslím. Měla bych pro ně asi udělat něco hezkýho, abych si to u nich vyžehlila za ty hlouposti, co si o nich myslím.“
Jak to tedy poznat?
Zkrátka, pokud jen moc přemýšlíte, budete do detailu rozebírat úplně všechno a klást si tisíc otázek – co se může pokazit, co mohlo být lepší…
Ale pokud si vaše mysl hraje s vámi a začnete si lhát do kapsy, budete: zlehčovat svoje vlastní pocity, neustále se obviňovat, pochybovat o sobě, být sami k sobě největšími kritiky a zpochybňovat se. Nebudete se muset ani moc rozmýšlet, protože už budete mít odpověď: problém jste vy.
Prvním krokem k uzdravení z čehokoli je uvědomit si, že vůbec nějaký problém existuje. Snad vám tenhle článek pomohl si víc uvědomit, jaké jsou vaše vlastní myšlenky. Pokud si všimnete, že vaše přemýšlení je vlastně „lhaní si do kapsy“, zvažte, jestli se neobrátit na odborníka. Mohl by vám pomoct s afirmacemi a proměnit vaše „lhaní si do kapsy“ v sebelásku.