Někdy se prostě zdá, že se všechno sype. Život se zamotá do uzlu, ze kterého není úniku. Tma hustne a člověk se cítí jako na dně studny. A víte co? Není v tom sám. Ten pocit bezmoci, beznaděje… mnoho z nás to zná až příliš dobře.
Na dně a zpět: Příběh o nalezení síly v terapii a podpoře blízkých
Tenhle příběh je o jedné mladé ženě. Říkejme jí třeba Anonymní. Stejně jako mnozí z nás, i ona se ocitla na dně. Bojovala s úzkostmi, sezónní afektivní poruchou (SAD), a hromadou negativních myšlenek. Představte si to: Studuje psychologii, miluje divadlo a tanec, hltá klasickou literaturu… A přesto, v tomhle všem, se topila v pocitech méněcennosti a beznaděje.
Spirála dolů
“Měla jsem panické ataky, úzkosti, a ty hrozné negativní myšlenky mě ničily,” vzpomíná Anonymní. A když přišel podzim, bylo to ještě horší. Ráno vstát z postele bylo utrpení, podrážděnost byla na denním pořádku, a sebevědomí se propadalo hluboko pod bod mrazu. Známé? Bohužel, ano. A co víc, negativní myšlenky jí bránily navazovat vztahy. “Myslela jsem si, že jsem k ničemu,” svěřuje se.
I když nikdy vážně neuvažovala o sebevraždě, myšlenky na ni občas přišly. A co bylo možná nejhorší, navenek nic nebylo poznat. Před lidmi se snažila vypadat v pohodě, takže se uzavírala do sebe. Byla frustrovaná. “Nemohla jsem se z toho prostě ‘oklepat’,” říká. “Cítila jsem se uvězněná.”
Světlo na konci tunelu
Ale pak se něco změnilo. Anonymní se rozhodla vyhledat pomoc. A to byl zlom. Díky kognitivně-behaviorální terapii (CBT) a podpoře blízkých se jí podařilo dostat úzkosti a SAD pod kontrolu. Klíčem bylo včas rozpoznat negativní myšlenkové vzorce a trávit čas s lidmi, které má ráda.
Co jí pomohlo? Pravidelné cvičení, schopnost udělat krok zpět, když to potřebovala, a hlavně – nebát se požádat o pomoc. Začala se na sebe dívat pozitivněji, připomínala si, že je chytrá a zaslouží si lásku a péči taková, jaká je.
Síla v podpoře
Rodiče Anonymní jí velmi pomohli tím, že jí platili terapii a zajímali se o její pocity. Přátelé jí nabízeli rameno, na kterém se mohla vyplakat, a snažili se jí zpříjemnit život. “Nejdůležitější lekcí bylo přijmout samu sebe,” říká Anonymní. “Pochopila jsem, že některé věci na sobě nezměním, a to je v pořádku.”
Co z toho plyne?
Anonymní je teď silnější a sebevědomější. Nenechá se ovlivňovat názory druhých a žije život naplno, i s jeho vzestupy a pády. A co radí ostatním, kteří se ocitli v podobné situaci?
“Vyhledejte pomoc odborníka a vytvořte si milující a chápající zázemí, které vás podpoří a přijme takové, jací jste.”
A ještě jedno důležité poselství:
“I když jsem na tom teď nesrovnatelně lépe než před dvěma lety, kdy jsem poprvé vyhledala pomoc, stále mám špatné dny. Nevím, jestli ty špatné dny někdy úplně zmizí, ale vím, že jsou součástí procesu a že nebudou trvat věčně.”
Anonymní se podařilo ovládnout své psychické potíže díky pomoci. Pomozte i vy a sdílejte svůj příběh.