Život, to je jako horská dráha. Nahoru, dolů, a občas se zdá, že ten sjezd nikdy neskončí. A právě tyhle chvíle, kdy nám osud sebere kus srdce, jsou neskutečně těžké. Ztráta bolí, to víme všichni. Ať už je to odchod milovaného člověka, konec vztahu, nebo ztráta práce, zkrátka cokoliv, co nám zamává se světem. Ale víte co? Nezalomí nás to. Jen potřebujeme vědět, jak se s tím smutkem poprat.
Ztráta bolí, ale nezlomí: 8 věcí, které potřebujete vědět o zvládání smutku
Každý rok se s nějakou ztrátou potýkáme. Ať už se jedná o úmrtí, rozvod, nebo i „jen“ ztrátu zaměstnání. A co je důležité si uvědomit? Nejsme v tom sami. Smutek a žal jsou přirozené reakce. Mnohdy je to proces dlouhý a náročný, ale s tím správným přístupem se dá zvládnout. Existují ale věci, které by člověk rád věděl dřív, než se do tohohle kolotoče emocí dostane.
1. Ztráta není jen o smrti
Když se řekne „ztráta“, většině z nás se vybaví úmrtí. Ale ztráta má mnohem širší záběr. Může to být konec vztahu, ztráta zaměstnání, zdravotní problémy, ale i ztráta snu nebo změna životní cesty. Zkrátka cokoliv, co nám vezme něco důležitého.
Existují dva druhy ztráty:
- Anticipační ztráta: Tušíme, že se něco stane. Například víme, že se vztah chýlí ke konci, nebo že blízký člověk dlouhodobě bojuje s nemocí.
- Náhlá ztráta: Přijde jako blesk z čistého nebe. Autonehoda, infarkt, nečekaný rozchod.
2. Váš „normál“ se změní
Ať už je ztráta jakákoliv, zasáhne do našeho života. Co bylo dřív běžné, najednou neplatí. Pejsek, co nás vítal u dveří, už tam není. Do práce, kterou jsme nenáviděli, už nechodíme. A tenhle nový „normál“ se nám zdá divný, cizí. Často se automaticky vracíme ke starým rutinám, abychom si vzápětí uvědomili, že už to tak není. Můžeme se cítit prázdní, zaplaveni vzpomínkami, zapomnětliví, neschopní se soustředit, jako outsideři, kterým nikdo nerozumí. Mění se nám chuť k jídlu, spánkový režim, pohled na svět. Tohle všechno je součástí adaptace na nový život.
3. Ztráta ovlivňuje mozek i tělo
Smutek se neodehrává jen v duši, ale i v těle. Emoční výkyvy, otupělost, „mozková mlha“ – to všechno je způsobeno změnami v mozku. Ztráta ovlivňuje hladinu serotoninu a dopaminu, což se projevuje úzkostmi a depresemi. A co víc, vědci zjistili, že lidé, kteří prožívají hluboký smutek, mají v prvních 30 dnech po ztrátě dvakrát vyšší riziko infarktu nebo mrtvice. Stres spojený se ztrátou oslabuje imunitu a vede k zanedbávání péče o sebe. Můžeme pociťovat bolesti a různé zdravotní problémy. Není to nic neobvyklého, protože mozek vnímá fyzickou a emoční bolest podobně. Chronický stres narušuje hormonální hladinu, zvyšuje zánětlivost v těle a rozhodí spánkový cyklus.
4. Mění se váš pohled na sebe sama
S tím, jak se mění naše tělo i mozek, mění se i to, jak se vnímáme. Jsme jiní než dřív. Velké životní události nás nutí k zamyšlení. Ukazují nám, kdo jsme bez toho, co jsme ztratili, jak zvládáme stres, jestli jsou naše strategie zvládání účinné, kde potřebujeme nastavit hranice, jak vnímáme svět, co chceme od sebe i od ostatních.
5. Mění se váš pohled na to, co jste ztratili
Vzpomínáte si na svou oblíbenou hračku z dětství? Jak jste se s ní cítili? Co pro vás znamenala? A jak byste se cítili, kdybyste ji dostali do ruky teď? Časem se náš pohled na věci mění. Stejně tak se mění i to, jak vnímáme ztrátu a to, co jsme ztratili. Záleží na mnoha faktorech: na vztahu mezi námi a tím, co jsme ztratili, na tom, jak náhlá ztráta byla, na našich pocitech, na traumatech, na nevyřešených problémech, na způsobu, jakým se se ztrátou vyrovnáváme. Je naprosto normální, že konec vztahu vnímáme jako to nejlepší, co se nám mohlo stát, nebo naopak jako devastující událost. Stejně tak můžeme na zesnulého rodiče vzpomínat jako na svatého, nebo jako na člověka s problémy.
6. Můžete cítit vinu a vztek
Po ztrátě se v nás mísí spousta pocitů. Vina a vztek jsou jedny z nich. Ptáme se sami sebe, co jsme mohli udělat jinak, co jsme měli říct nebo udělat, jestli jsme to, co jsme ztratili, dostatečně ocenili. Litujeme toho, jak skvělý byl život před ztrátou, nebo se naopak zlobíme, jak nám to, co jsme ztratili, život komplikovalo. Cítíme se podvedení, zneužití. Tyhle pocity jsou normální součástí procesu truchlení.
7. Smutek se neprojevuje přímočaře
Bylo by skvělé, kdyby se smutek hlásil předem. Kdyby nás varoval, že se blíží vzpomínka, která nás rozesmutní. Ale tak to nefunguje. Smutek je nepředvídatelný. Můžeme být v pohodě, a pak najednou – bum! – stará fotka, písnička v rádiu, poznámka od kolegy a cítíme se, jako by se ztráta stala právě teď. Nebo se po pohřbu vrátíme do běžného života, ale něco nám chybí. Jsme zapomnětliví, podráždění, hůř se soustředíme. Proč se každý trápí jinak? Záleží na našem vztahu k tomu, co jsme ztratili, na našich schopnostech zvládat stres, na podpoře, kterou máme, na naší finanční a sociální situaci, na našem kulturním a náboženském zázemí.
8. Opravdu to zvládnete
Ať už je to rozvod, pandemie, nebo smrt blízkého člověka, každý v životě zažije ztrátu. Ale dobrou zprávou je, že se s tím dá vyrovnat. Existují kroky, které nám pomůžou projít smutkem a vyjít z něj silnější. Jedním z nich je přijmout realitu ztráty, prožít bolest, přizpůsobit se životu bez toho, co jsme ztratili, a najít trvalé spojení s tím, co jsme ztratili, a zároveň jít dál. A jak to udělat prakticky?
- Promluvte si s terapeutem.
- Pište, malujte, tancujte, zpívejte, běhejte, zkrátka vyjádřete své pocity.
- Pište dopisy tomu, co jste ztratili.
- Zasaďte strom na počest ztráty.
- Darujte peníze na výročí ztráty.