Asi to znáte taky. Vzbudíte se a něco je jinak. Svět se zdá… divnej. Napadne vás, jestli je to vůbec skutečný, jestli náhodou nesledujete film, ve kterým hrajete hlavní roli. Všechno vám najednou přestane dávat smysl. Nechce se vám nic, jen se svalit na zem a už nikdy nevstat. Ale donutíte se vstát, rozhlídnete se a zkusíte se uklidnit. Řeknete si: „Prober se!“ a jdete dál, jakoby nic. Vlastně jedete na autopilota.
Když se svět rozplyne: Moje cesta zpět k realitě
A pak to přijde. Nával zoufalství, panika, chce se vám křičet. Bolí vás ruce, jakoby se chtěly oddělit od těla. Už je necítíte jako svoje. S každou vteřinou se vám svět vzdaluje. Lidi kolem vás mluví, vy kýváte a usmíváte se, jako že posloucháte, ale ve skutečnosti nevnímáte ani slovo. Vypadáte klidně, nikdo si ničeho nevšimne. Ale uvnitř cítíte jen děs. Myšlenky jsou čím dál hlasitější, až neslyšíte nic jiného.
Co se mi honí hlavou?
Je svět jen hologram? Jsme součástí nějakého programu? Sledují nás mimozemšťani? Nebo jsme mimozemšťani my? Když je moje tělo jen schránka, proč jsem tady? Jaký má život smysl? Zdá se mi to? Jsem sjetá a tohle je jen špatnej trip? Jsem vůbec skutečná? Co je moje „já“? Jsem v multivesmíru? V jaké dimenzi se nacházím?
Vidíte se zvenku, jako byste sledovali film o sobě. Snažíte se ukotvit dotykem stěny, ale to jen zhorší situaci. Stěna je divná, umělá. Podíváte se na ruce a je to ještě horší, jako by se chtěly vznést a odletět pryč. Mozek vám křičí: „Hoď se na zem a nic nedělej. Všechno je to jen v tvojí hlavě, přestaň snít!“ Ale hluboko uvnitř víte, že to není pravda.
I když víte, že je to záchvat, pochybujete o tom. Začínáte ztrácet kontakt s realitou a to vás k smrti děsí. Panikaříte, bolí vás na hrudi, jako by vám měla explodovat. Šílíte a napadne vás: „Musím do nemocnice? Počkat, co jim řeknu? Nemůžu jim říct, že mě bolí na hrudi, protože moje tělo není skutečný!“ Nakonec se snažíte uklidnit cvičením. Přeženete to a jste vyčerpaní. Nemáte energii na nic. V hlavě vám pořád šeptají ty nesmysly, ale už to nezvládáte. Pustíte si Netflix, abyste se rozptýlili. Jdete spát a jak usínáte, mysl se zklidní. A ráno se probudíte, abyste čelili dalšímu dni.
Máte to taky tak?