„Co bys dělal, kdybych umřel? Přiletěl bys na můj pohřeb? Opil by ses na karu? Udělal bys tam scénu? Vlezl bys dovnitř a pokusil se mě oživit?“ Tahle slova od La Dispute z „First Reactions After Falling Through the Ice“ mě vždycky bodnou.
Když smutek teče proudem: Útěcha v kapce, nebo cesta do prázdna?
Začátkem roku odešel strejda, tátův bratr. Bylo mu jen 49. Táta se s tím srovnával po svém – pár týdnů pil víc než obvykle. A tehdy mi začalo vrtat hlavou, jak se lidi vlastně se ztrátou vyrovnávají. Alkohol je asi dost častá volba, co říkáte? Není to jen tátova zkušenost, ale i z tý písničky to tak nějak plyne, ne?
Studie smutku: Rodiče, děti, prarodiče
Rozhodl jsem se trochu to prozkoumat. Podíval jsem se na studie o tom, jak lidi reagují na smrt dítěte, rodiče, vnoučete… a výsledek? No, smutek je prevít.
Ztráta dítěte: Hluboká rána
Studie o ztrátě dítěte zkoumala faktory spojené s truchlením a depresí. Zjistilo se, že záleží na tom, jestli smrt byla náhlá, nebo se dala čekat, a taky jestli šlo o mrtvě narozené miminko nebo úmrtí kojence. Jak se dalo předpokládat, čím větší smutek, tím víc se lidi utíkali k alkoholu. No a tahle „samoléčba“ pak jenom prohlubovala už tak dost silnou depresi.
Když odejde máma nebo táta…
Ztráta rodiče se ukázala podobná. Děti, které přišly o mámu nebo tátu, měly vyšší míru depresí a problémů s alkoholem nebo jinýma látkama než ty, které rodiče měly. Zajímavý ale je, že u holek byla ta míra depresí a závislostí vyšší než u kluků.
Zapomenutí truchlící: Prarodiče
Říká se jim „zapomenutí truchlící“. Prarodiče, zvlášť pokud se o vnouče starali, prožívají ztrátu stejně těžce jako rodiče. Ale na rozdíl od předchozích studií se u nich nezjistilo takový nárůst problémů s alkoholem nebo jinýma látkama.
Co nám tyhle studie říkají?
Překvapivý bylo, že se ve všech třech studiích opakovaly některý věci. Třeba to, že se zaměřovaly hlavně na bělošskou populaci. A taky to, jak různě se s emocemi vyrovnávají ženy a muži. Ženy se spíš svěří, hledají pomoc, zatímco chlapi to drží v sobě a snaží se soustředit na práci. Což mi taky něco říká…