Občas se zdá, že se nám svět zbláznil pod rukama. Kolotoč povinností, tlak z práce, nejistota v budoucnost… znáte to, že? A uprostřed toho všeho se občas ozve úzkost. Ten nepříjemný pocit staženého hrdla, bušení srdce, myšlenky, které se honí hlavou jako splašené koně. Nezoufejte, nejste v tom sami a existují cesty, jak se s tím poprat.
Úzkost pod kontrolou: 6 kroků k vnitřnímu klidu
Tenhle článek není zázračná pilulka, spíš takový přátelský průvodce. Není to náhrada za odbornou pomoc, ale spíš pár tipů a triků, které mi pomáhají zvládat každodenní nástrahy. Poslouchejte svou intuici a dělejte to, co je pro vás nejlepší. A pamatujte, když je toho moc, neváhejte se obrátit na odborníka.
1. Útočiště samoty
Možná to zní divně, ale pro mě je klíčové najít si během dne chvilku, kdy jsem úplně sama. Bez rušení, bez lidí. Místo, kde si můžu v klidu sednout a nadechnout se. I maličkost, jako je zvonící telefon, může spustit vlnu úzkosti. Proto se snažím vytvořit si bezpečný prostor, kde můžu vypnout.
2. Uklidňující řád
Mám ráda, když mám kolem sebe věci uspořádané. Možná to zní pedantně, ale chaos v okolí mi dělá chaos v hlavě. Takže si občas udělám takový malý úklid. Nejde o to, mít všechno perfektní, spíš o to, vytvořit si příjemné prostředí, kde se cítím dobře. Je to taková moje malá oáza klidu.
3. Čas pro sebe
Každý tomu říká jinak – meditace, jóga, relaxace… Důležité je, že si najdu chvilku, kdy se můžu zastavit a zklidnit mysl. Někdy je to jen pár minut hlubokého dýchání, jindy procházka v přírodě nebo zapálení vonné svíčky. Prostě cokoliv, co mi pomůže na chvíli vypnout a zbavit se napětí.Zkuste to taky!
Plánování je základ
Pro někoho otrava, pro mě nutnost. Když mám úzkostné období, pomáhá mi plánovat dopředu. Vím, co mě čeká, a můžu se na to připravit. Neznamená to, že musím mít všechno do detailu naplánované, ale aspoň základní přehled mi dodává pocit kontroly. A to je k nezaplacení. Nečekejte až se problémy nahromadí.
5. Přiznejte si, co cítíte
Nezahlcujte emoce a pocity! Tohle je pro mě těžká disciplína, ale učím se to. Snažím se vnímat, co se v mé hlavě děje, a nepopírat to. Někdy si i píšu deník. Zapisuju si myšlenky a pocity, které mi víří v hlavě. Pomáhá mi to se v tom zorientovat a pochopit, proč se cítím tak, jak se cítím.
6. Důležitost jídla
Možná to zní jako klišé, ale pravidelná a vyvážená strava má na moji psychiku obrovský vliv. Když jím nepravidelně a nezdravě, hned se to odrazí na mé náladě. Takže se snažím jíst pravidelně a dbát na to, abych měla dostatek vitamínů a minerálů. Malé krůčky vedou k cíli.
Cesta k vnitřnímu klidu je dlouhá a klikatá. Ale s trochou trpělivosti a se správným přístupem se to dá zvládnout. A když už je toho moc, neváhejte se svěřit někomu, komu důvěřujete. Třeba kamarádce, rodině nebo terapeutovi. Držíme vám palce! Budeme rádi, když budete článek sdílet.