Tak jo, pojďme se na to podívat. Randění. Kdo by se v tom vyznal, že jo? A když k tomu přidáte ještě kulturní rozdíly, je to rázem level expert. Nedávno jsem narazila na článek, a musím říct, že mě dost zaujal. Vlastně mě to i trochu naštvalo, ale o tom až za chvíli.
Asijsko-američtí muži a západní randění: Proč to mají v lásce těžší?
Nejde si nevšimnout – a bolí to říct naplno – že asijsko-američtí muži to v západním randění nemají zrovna nejlehčí. A to je, sakra, škoda. Každá kultura má přece něco krásného, a stereotypy jsou jen stereotypy, ne? Ale bohužel, realita je taková, že spousta lidí se na ně dívá skrz prsty.
Chápu, že někdo preferuje randění v rámci vlastní kultury. Je to přirozené. Ale soudit lidi podle toho, odkud pocházejí? To je prostě mimo. Měli bychom si tvořit názor až na základě vlastních zkušeností.
Proč je to tak?
Takže, kde je zakopaný pes? Proč to mají asijsko-američtí muži v lásce těžší? Jeden článek to vidí takhle:
V anglosaských zemích je sociální harmonie prostě zabiják sexuálního života. Asijské společnosti kladou důraz na harmonii, na to, aby člověk zapadl, „neztratil tvář“. A to podle nich vytváří „beta muže“, takové ty „poslušné“:
- Tolerantní: protože se snaží udržet harmonii a chránit status quo.
- Respektující: zase ta harmonie.
- „Šetřící tvář“: vede k „asijské poker face“, protože se všichni snaží zapadnout. A k úzkosti při seznamování. Emoce? Tabu!
- Špatný oční kontakt: přímý kontakt může být agresivní, narušuje harmonii.
- Sociálně neohrabaní: mix všech předchozích bodů a rasistických médií.
- Klony: Kolik Asiatů jste viděli v kapele, na X-Games, na protestech?
- Neexprimující: Zase ta harmonie, kruci!
- Poslušní: Harmo… no, už víte.
- Stydliví: „Respektující.“ Rodiče říkají dětem, ať jsou zticha, ať zapadnou.
- Pasivní/bez koulí: „Hodní kluci,“ co se snaží udržet harmonii.
No řekněte, komu se líbí pasivita a nulová emoce? Podle mě se tyhle vlastnosti moc ženám (a ani mužům) nelíbí.
„Jak sexy může být konformní ťulpas s kalkulačkou?“
Tuhle větu napsal Michael Hung v článku pro CNN. Popisuje v něm svoje zkušenosti s randěním v Americe. Měl tři vážné vztahy a všechny byly s Asijsko-američankami. Ne že by to plánoval, ale… prý to bylo jednodušší. Sundala si boty u dveří, mohl srkat nudle a ohlodávat kuřecí nohy. A hlavně – nedostal košem jen proto, že je Asiat.
S tím naprosto souzním. Já sama jsem randila s chlapy různých národností, ale vážné vztahy jsem měla jen s Asijsko-američany (Korejec, Filipínec, Číňan…). Proč? Asi ta kultura. Prostě jsme si víc rozuměli. Ale kdo ví, třeba příště to bude jinak.
A zpět k Hungovi: píše, že mainstreamová média nepovažují asijské muže za sexy. „Jak může americká veřejnost vidět mladého Asijsko-amerického muže jako objekt touhy? Jak se on sám může vnímat jako sexuální bytost?“
Tak co si o tom myslíte? Máte na tyhle otázky odpověď?