Pamatujete si na ten svíravý pocit, když jste poprvé museli zamávat rodičům nebo někomu, kdo se o vás staral? Úzkost z odloučení je sice běžná věc u dětí a vlastně i normální do nějakých tří let, ale co když tyhle obavy zůstanou i v dospělosti?
Když dospělost bolí: 6 signálů úzkosti z odloučení, které možná přehlížíte
I dospělí můžou trpět úzkostí z odloučení. Možná to na první pohled vypadá jinak, ale kořeny těchhle strachů jsou stejné, ať už jste dítě, nebo dospělý. Dětské strachy totiž jen tak nezmizí. V dětství se nám formují vazby a když jsou tyhle vazby nejisté, může se stát, že se úzkost z odloučení stane součástí života.
Vztah mezi dětskou úzkostí z odloučení a dalšími úzkostnými poruchami není úplně jasný, ale jedno je jisté: úzkost z odloučení je reálná diagnóza, která může dospělého člověka omezovat stejně jako dítě.
Důležité upozornění: Pokud se s většinou z následujících bodů ztotožňujete, neváhejte vyhledat pomoc odborníka. Tenhle článek má pouze informativní charakter a neslouží k sebeposuzování.
Tady je 6 signálů, které naznačují, že se dospělý člověk potýká s úzkostí z odloučení:
1. Máte neopodstatněné obavy o své blízké
Při úzkosti z odloučení se nebojíme jen toho, jak to zvládneme bez někoho blízkého, ale i toho, co se mu stane, když nejsme spolu. Stejně jako u jiných typů úzkosti, i tady se nám můžou v hlavě rozehrávat katastrofické scénáře.
Tyhle scénáře můžou zahrnovat obavy, že se milovaná osoba ztratí, někdo ji unese, nebo se jí stane něco hrozného. I když tyhle obavy nemají reálný základ, pro člověka s úzkostí z odloučení můžou být naprosto živé. A můžou vést k pocitům bezmoci nebo paniky, když dotyčný není nablízku.
2. Vyhýbáte se novým místům bez blízké osoby
Přítomnost někoho blízkého často znamená pocit bezpečí. Bez téhle „síťky“ můžou pocity úzkosti a strachu bránit člověku s úzkostí z odloučení zkoušet nové věci nebo chodit na nová místa samotnému.
Úzkost z odloučení se může maskovat jako sociální fobie. Můžeme to mylně vidět jako sociální fobii, když se naši přátelé nebo rodina vyhýbají společenským akcím. Nemusí se bát samotné socializace, ale toho, že budou odloučeni od někoho blízkého.
3. Zdráháte se ucházet o nové zaměstnání nebo usilovat o povýšení
Povýšení si může vyžádat delší pracovní dobu mimo někoho blízkého. Možná budeme muset i cestovat na pracovní konference nebo do jiného města bez blízké osoby. Strach spojený s odloučením od blízkého člověka může být dost silný na to, aby někoho zastavil v kariérním postupu.
Strach z odloučení může být hodně omezující a vlastně i trapný. Lidi, kteří jsou závislí na partnerovi, často označujeme jako „přilepené“ nebo „potřebné“. Tenhle soud může vést k pocitům studu. Představte si, jak nepříjemné by bylo vysvětlovat kolegům nebo šéfovi, že máte úzkost z odloučení.
4. Často chybíte v práci
Úzkost z odloučení může narušit nejen vztahy, ale i pracovní život. Můžete být v práci skvělí, ale i tak se vám bude těžko soustředit, když vám hlavou pobíhají obavy spojené s odloučením.
Práce si může vyžádat dlouhou dobu mimo blízkou osobu. To může být nesnesitelné, pokud úzkost vyvolává strach o to, kde se daný člověk nachází a jak se mu daří. Možná dokonce budete mít nutkání trávit víc času mimo práci, abyste ovládli tyhle pocity nebo se ujistili, že je dotyčný v bezpečí.
5. Těžko získáváte pocit nezávislosti
Představte si, že se neustále bojíte zkoušet nové věci bez někoho blízkého. Bez těchhle zkušeností se těžko buduje identita a pocit nezávislosti. A platí to hlavně pro ženy.
Ženy mají tendenci zakládat si identitu víc na vztazích než muži. Tradiční role také ženám ukládají pečovat o malé děti a poskytovat jim emocionální jistotu. Ženy mívají větší úzkost nebo pocity viny, když jsou odloučené od dětí. Není divu, že ženy častěji uvádějí vyšší míru úzkosti z odloučení v dětství a panické poruchy nebo agorafobii v dospělosti.
6. Máte problém navázat přátelství mimo hlavní osobu, na kterou se upínáte
Vazba, kterou máme s hlavním člověkem, na kterého se upínáme, je hodně silná, i když není zdravá. Intenzivní strach z odloučení nám může bránit navazovat další přátelství. Možná jste dokonce kvůli tomuhle v minulosti o přátelství přišli. Vzpomeňte si na příklad z dětství. Kdybyste nikdy nezažili odloučení od rodičů, nemohli byste si vytvořit nové vazby ve škole nebo jinde.
Trauma a ztráta jsou považovány za rizikové faktory pro rozvoj úzkosti z odloučení. To dává smysl, protože hluboká ztráta nám může bránit v navazování nových vztahů. Smutek může také vyvolat trvalé obavy, že ti, ke kterým se přiblížíme, nás opustí.
Může být pro vás těžké navazovat nová přátelství i proto, že vás nikdo neučil, že odloučení je pro vývoj nezbytné a zdravé. Pokud jste například vyrůstali s příliš ochranitelskými rodiči, asi jste neměli moc příležitostí chodit sami ven. Výchovné styly, které zahrnují nadměrnou ochranu nebo vlezlost, mají tendenci souviset s úzkostnými poruchami, které se přenášejí z generace na generaci.
I když není jasné, jestli úzkost z odloučení u dospělých vždy začíná v dětství, existuje jasná paralela mezi dětskými strachy a úzkostí v dospělosti. Úzkost z odloučení často koexistuje s dalšími úzkostnými poruchami, což může ztěžovat vnímání úzkosti z odloučení jako samostatné diagnózy s jedinečnou kombinací genetických a environmentálních faktorů.
Vzhledem k tomu, že se tohle téma řeší hlavně v souvislosti s dětstvím, můžou se dospělí potýkat se stigmatem, když s touhle úzkostí bojují. Stejně jako u jiných úzkostných poruch, i tady existují možnosti léčby, které nám pomůžou rozklíčovat naše obavy a zvládat projevy úzkosti.