Někdy je ticho zlato, jindy jen… ticho. Ale co když se za tím tichem neskrývá stydlivý introvert, ale někdo úplně jiný? Někdo, kdo si jen v hluku davů nepotřebuje nutně vykřičet své místo na slunci?
Tichý pozorovatel, nebo introvert? 5 znaků, že vás hluk davů neděsí
Často slýcháme, že kdo je potichu, je introvert. Automaticky. Ale ruku na srdce, je to tak doopravdy? Není ticho jen jedna z mnoha barev v paletě osobnosti? Možná, že ano. Možná, že jste ten typ, co se v davu neztratí, jen si ho nepotřebuje podmanit.
1. Sociální chameleon
Introvert se po hodině v hlučné společnosti cítí jako vyždímaný citron. Potřebuje samotu jako sůl. Tichý pozorovatel sice na večírku neroztancuje stoly, ale ani ho dlouhá konverzace s cizími lidmi nevyděsí. Nebojí se mezi lidi, jen si vybírá, kdy a jak se zapojí. Nehraje si na spasitele světa, ale rád se zapojí do dění. Pro introverta noční můra, pro něj příjemná změna.
2. V klidu se nechá unášet proudem
Mít poslední slovo? Být středem pozornosti? Ne, děkuji. Tichý člověk nepotřebuje v každé diskuzi dokazovat svou pravdu. Raději poslouchá, pozoruje a zapojí se, až má co říct. A když nic říkat nemusí, je mu to taky fajn. Ne proto, že by se bál promluvit, ale proto, že mu to tak vyhovuje. Prostě kvalita nad kvantitou, jak se říká.
3. Small talk? Proč ne!
Introvert se osype, když má pět minut mluvit o počasí. Tichý člověk to zvládne s grácií. Ne proto, že by ho to bavilo, ale proto, že ví, že i takové rozhovory k životu patří. Umí se přizpůsobit situaci a najít společnou řeč s kýmkoliv. Klidně se bude bavit o politice, klidně o nových receptech. Prostě co dům dá, to si vezme. A to je, přátelé, obdivuhodné.
Ticho nemusí být definicí. Ticho může být jen volbou.
Takže, příště až potkáte někoho, kdo nemluví jako kniha, nezavrhujte ho jako introverta. Možná je to jen tichý pozorovatel, který má co říct, ale vybírá si, kdy to udělá. A to je v dnešní hlučné době docela vzácné, nemyslíte?