Pamatuje si někdo tu paniku kolem Eboly? V roce 2014, najednou všude – v televizi, v rádiu, na internetu. Stačilo pár případů ve Státech a spustilo to hotové peklo.
Mozek klame: Proč se bojíme žraloků víc než cukrovky?
Je to paradox, co říkáte? Pravděpodobnost, že vás Ebola postihne, byla v Americe tehdy mizivá. Přesto průzkumy ukazovaly, že se jí bál každý šestý Američan a většina se obávala celonárodní epidemie. Jenže reálně šlo o pouhých deset případů oproti desítkám tisíc v Africe. Tak kde se bere tenhle nepoměr?
Heuristika dostupnosti: Když se hlava snaží ulehčit si práci
Řešení je jednoduché: heuristika dostupnosti. Zní to složitě, ale v podstatě jde o to, že mozek si vybírá cestu nejmenšího odporu. Místo, aby složitě analyzoval rizika, sáhne po prvním, co ho napadne. A co nás napadne, když se řekne „nebezpečí“? Ebola, protože nás tím krmily zprávy.
Pro srovnání, víte, kolik lidí umře v Americe ročně na následky kouření nebo pití alkoholu? Statisíce! A na Ebolu? Tehdy jeden. Přesto jsme se báli Eboly. Protože strach se prodává líp. Jak říkali Tversky a Kahneman, snadnost, s jakou si něco vybavíme, ovlivňuje naše vnímání rizika. Co nám nejde na mysl, to pro nás neexistuje.
Je to vlastně docela děsivé. Snadno uvěříme tomu, co si snadno vybavíme. A co si snadno vybavíme? Přece to, co nám cpou média, co vidíme v reklamách, co se opakuje dokola. Proto se tolik bojíme věcí, které jsou statisticky nepravděpodobné.
Teroristický útok, žralok, pád letadla: Strašáci moderní doby
Víte, čeho se lidé nejvíc bojí, když jde o smrt? Teroristických útoků, žraloků, leteckých neštěstí, vražd, přírodních katastrof a pádů. Všechno tohle má jedno společné: je to hrozně nepravděpodobné! Šance, že vás zabije terorista, je menší, než že vás zasype lavina. Žralok? Prakticky nulová. Pád letadla? Jednou za 19 tisíc let. Ale vraždy… no, každý den slyšíme, že se někde stala vražda.
A teď to srovnejte s tím, co nás doopravdy zabíjí: kouření, špatná strava, nedostatek pohybu, alkohol, autonehody, zbraně a drogy. To jsou skuteční zabijáci, ale o těch se tolik nemluví.
Když se zamyslíme nad tím, jak moc se bojíme žraloků a jak málo dbáme na to, co jíme, je jasné, že s naším vnímáním rizika není něco v pořádku. Neřídíme se statistikami, ale pocitem. A ten je zkreslený tím, co vidíme a slyšíme.
Takže, co z toho plyne? Buďte obezřetní. Nenechte se zmást strachem. Snažte se dívat na věci střízlivě a nenechte se ovlivnit tím, co se zrovna píše na titulních stránkách. Pamatujte si, že žijeme ve světě, který si sami vytváříme svým vnímáním. A ten svět může být mnohem bezpečnější, než si myslíte. Tak co, už se tolik nebojíte?