Každý z nás se občas cítí zaseknutý. Život běží a my se někdy ptáme, jestli náhodou nestojíme na místě. Někdo si myslí, že dospělost přijde s věkem. Ale ruku na srdce, kolik znáte lidí, co mají v občance čtyřicítku, ale chovají se jako puberťáci?
Slova, která z tebe dělají (ne)dospělého. Vyvarujte se jich!
Dospělost není jen o číslech. Je to hlavně o tom, jak reagujeme na různé situace, jak se chováme k ostatním. Zajímá tě, jestli jsi ty, tvůj partner nebo kamarádi opravdu dospělí? Pak čti dál. Dnes se podíváme na fráze, které by dospělý člověk nikdy nevypustil z úst. Ale pozor, všechno má své „ale“. Proto si u každé fráze řekneme, proč je tak problematická.
„Ale mně se nechce.“
Znáš to? Měl bys něco udělat, ale prostě se ti nechce. Uklidit, jít na rodinnou oslavu, setkat se s kamarády. Prostě se vykašleš na všechno, protože se ti nechce. Tohle je jasný signál nezralosti. Dospělý člověk ví, že i když se mu něco nechce, má povinnosti. A když už se překoná, má z toho nakonec lepší pocit, než kdyby to odfláknul.
Ticho!
Ruku na srdce, kdo si někdy v hádce nepomyslel: „Už bys mohl držet hubu!“ Tohle se stalo snad každému. Ale říct to nahlas? To už je jiná kapitola. „Ticho!“ je totiž jedna z nejhrubších forem, jak někoho umlčet.
Dospělý člověk raději zvolí jemnější formulaci: „Mohl bys být prosím potichu?“ nebo něco podobného. Ano, někdy je vztek obrovský. Ale ovládat emoce je známka dospělosti. Takže i když jsi naštvaný, snaž se vyhnout tomuhle neslušnému výrazu.
Nech mě bejt, mami!
Štve tě, když ti někdo neustále radí a kontroluje tě? Chceš mu říct: „Nech mě bejt, mami!“? I když máš možná důvod být naštvaný, téhle frázi by ses měl vyhnout. Nikdo nechce být srovnáván s tvými rodiči. Zvlášť pokud se snaží ti pomoct.
Máš právo na svůj názor. Ale snaž se ho vyjádřit tak, aby nikoho neurazil. Můžeš říct: „Nelíbí se mi, jak mě kontroluješ. Potřebuju víc prostoru.“ Takhle budeš upřímný, ale zároveň nikoho nezraníš.
Vždyť je to jedno.
Už jsi někdy vedl složitou debatu, argumentoval, snažil se vysvětlit svůj pohled a nakonec slyšel: „Vždyť je to jedno.“? Tuhle frázi dospělý člověk nikdy nepoužije. Slouží k ukončení hádky a bagatelizuje všechno, co bylo řečeno. Je to vlastně způsob, jak se vyhnout přiznání chyby a omluvě. Navíc ukazuje, že dotyčný se chová jako malé dítě, když se věci nevyvíjejí podle jeho představ.
Proč bych to dělal?
Často slyšíš tuhle otázku, když někoho požádáš o pomoc? I když je normální chtít vědět, proč nemůžeš něco udělat, ptát se tímhle stylem je nedospělé. Znamená to, že dotyčný nemá tušení, co máš v plánu.
A navíc, záleží na tónu. Může to znamenat, že ti nedůvěřuje a myslí si, že jsi líný. Dospělý člověk se nejdřív zeptá, jestli opravdu potřebuješ pomoc a jak moc jsi zaneprázdněný.
Závěrem, i když se ti některá z těchto frází zdá povědomá, neznamená to automaticky, že jsi nedospělý. Vždycky záleží na kontextu a situaci. Zamysli se, jestli by se daná situace nedala řešit lépe a jestli náhodou nepoužíváš fráze, které z tebe dělají (ne)dospělého.