Všichni máme v sobě kousek dítěte. Hravost, zvědavost, ale bohužel i staré rány. Někdy se zdá, že už jsou dávno zahojené, ale pak se něco stane a cítíme se zase jako ten malý, zranitelný človíček. Dneska se podíváme na pár spouštěčů traumat z dětství, o kterých jste možná ani nevěděli. Neberte to jako diagnózu, spíš jako podnět k zamyšlení. Pokud se v něčem poznáte, neváhejte se obrátit na odborníka. Není ostuda si říct o pomoc, naopak.
Dětství v nás: 6 spouštěčů traumat, o kterých možná ani nevíte
A teď ruku na srdce, kdo z nás má dětství jako z cukru? Všichni neseme nějaký ten batoh, ať už menší nebo větší. A tyhle zkušenosti, ať už si je uvědomujeme nebo ne, ovlivňují naše myšlení, chování i prožívání emocí. Někdy se tyhle staré rány ozvou ve chvílích, kdy to nejmíň čekáme. Pojďme se podívat, co všechno to může spustit.
1. Být v obklopení emotivních lidí
Máte to taky tak, že když někdo kolem vás začne plakat nebo zvyšovat hlas, okamžitě se cítíte nesvůj? Jako byste se chtěli schovat pod zem? Může to být tím, že jste v dětství zažili zneužívání nebo zanedbávání. V takových situacích jste se naučili potlačovat vlastní emoce, protože projevit je bylo nebezpečné. A teď, když vidíte někoho jiného prožívat silné emoce, se ve vás probouzejí ty potlačené pocity a vy se cítíte tak nějak divně. Doktorka Jonice Webb to pěkně vysvětluje – emoce druhých zkrátka ovlivňují ty naše.
2. Reakce na určitá místa a lidi
Paměť je mrška. Často si ani neuvědomujeme, proč nám je v nějakém prostředí nepříjemně, nebo proč nás někdo tak strašně štve. Ale může to být tím, že nám tyhle místa nebo lidi připomínají něco nepříjemného z minulosti. Třeba i jenom barva zdi, nebo vůně. Naše podvědomí si to pamatuje a spouští to v nás ty staré, nepříjemné pocity. Možná si ani nevzpomenete, proč vám dotyčný nesedí, ale jeho chování nebo vzhled vám nevědomky připomíná někoho z minulosti.
3. Vyhýbání se pomoci, i když ji potřebujete
Kdo z nás se rád obrací na ostatní s prosbou o pomoc? Asi málokdo. Ale pro lidi, kteří v dětství zažili trauma nebo zanedbávání, to může být obzvlášť těžké. Když jste se jako děti obrátili na rodiče nebo někoho, komu jste měli důvěřovat, a dopadli jste špatně, těžko se vám bude prosit o pomoc i v dospělosti. Máte strach z reakce druhých, bojíte se odmítnutí. Je to začarovaný kruh. Dr. Webb to popisuje tak, že pokud máte v dětství špatné zkušenosti s žádáním o pomoc, přenáší se to do dospělosti a vyvolává pocity viny, beznaděje a bezcennosti.
4. Za každou cenu se vyhýbat konfliktům
Konflikty jsou otrava, o tom žádná. Ale pokud se jim vyhýbáte za každou cenu, může to být známka toho, že jste v dětství zažili něco nepříjemného. Seana Grover, odbornice na sociální práci, to rozděluje na tři kategorie: neustále se omlouváte, se vším souhlasíte a snažíte se druhým vyhovět víc, než sobě. Všechno tohle děláte, abyste předešli konfliktu, ještě než vůbec vznikne. Jenže tohle chování vede k tomu, že se vaše vztahy stávají nestabilní, vzdálené a nakonec se rozpadají. Může se stát, že se k vám blízcí lidé nemůžou ani dostat.
Ještě by se dalo říct…že i věci jako určité barvy, vůně, chutě a textury nám můžou připomenout nějakou traumatickou událost z minulosti. Naše čichové vjemy jsou totiž úzce spojené s pamětí. Takže i když si to vědomě neuvědomujeme, náš mozek si pamatuje a reaguje na tyhle podněty. Může to vyvolat emoci dřív, než si vůbec uvědomíme, co se děje. Jak říkají v McLean Hospital, je to podobné, jako když nám vůně babiččiných koláčů připomene dětství.
5. Média, která konzumujete
A teď ruku na srdce, kdo z nás občas nezapne televizi nebo nesjede sociální sítě? Ale i tohle může být spouštěč traumat. Filmy, seriály, zprávy, hudba – to všechno v nás vyvolává emoce. A někdy to můžou být i emoce negativní. Když vidíme něco, co se podobá našemu vlastnímu traumatu, může to být hodně silný zážitek. Média se s námi nemazlí a ukazují nám i ty ošklivé detaily, což může způsobit, že se cítíme, jako bychom to trauma prožívali znovu. Doktorka Jessica Hamblen upozorňuje, že pokud se zaměřujeme na temné témata jako smrt, chaos a násilí, můžeme se cítit zranitelnější a náchylnější k negativním emocím a myšlenkám.
6. Výročí a data
Náš mozek je mistr v rozpoznávání vzorců. Takže když se blíží výročí nějaké traumatické události, ať už je to smrt blízkého člověka nebo nějaká tragédie, můžeme se cítit napjatější a úzkostnější než obvykle. Je to proto, že náš mozek nás podvědomě varuje před nebezpečím. Jakmile se objeví vzorce, které se podobají těm, které jsme zažili při traumatické události, náš mozek se automaticky přepne do režimu „přežití“. Někdy nám to může pomoct vyhnout se nebezpečí, ale jindy je to jenom zbytečné a vyčerpávající.
Trauma je těžká věc, ale důležité je vědět, že existuje pomoc a že se z toho dá vyléčit. Nemůžeme vždycky vědět, kdy nás trauma ovlivňuje a jak moc, ale rozhovor s odborníkem nám to může usnadnit. Pokud jste zažili traumatickou událost, pamatujte, že v tom nejste sami a že existuje naděje.