Pamatuješ si na ten pocit, když se tě před nástupem na střední občas někdo zeptal, co chceš v životě dělat? Člověk to tehdy moc neřešil. Jenže pak vletíš do té velké středoškolské budovy a najednou je to jediná otázka, kterou slyšíš. A máš pocit, že na ni odpovídáš snad šest tisíckrát denně! A k tomu se ještě přidávají dotazy, kam se chystáš na vysokou. Pro prvňáka se tyhle „po-středoškolské“ otázky zdají strašně vzdálené, ale pokaždé, když ji slyšíš, začneš se ptát sám sebe, co vlastně chceš se svým životem dělat. Jak si vybrat to, pro co jsi nejvíc zapálený? Tolik úžasných lidí dokázalo tolik neuvěřitelných věcí, jak se jim můžu vyrovnat? Jak můžu zanechat stopu? Asi to je prostě nevyhnutelná budoucnost.
Nekonečné možnosti: Kde začít?
Věděli jste, že v Americe jde po maturitě rovnou na vysokou kolem 66 % studentů? Ať už se rozhodneš pro cokoliv, je to tvoje budoucnost. A to, ruku na srdce, trochu straší. Momentálně si myslím, že chci jít na Floridskou státní univerzitu a studovat žurnalistiku a pak na univerzitu v Miami a získat titul z trestního práva. Ale to se za posledních pár let tolikrát změnilo, že by mě nepřekvapilo, kdyby se to změnilo zase a zase a zase. Ale momentálně mám pocit, že tohle chci se svým životem dělat. Chtěla bych být úspěšná obhájkyně v trestních případech a obhajovat lidi, kteří udělali chyby, u velkých soudních procesů. A taky bych chtěla napsat knihu a jednou být autorka bestselleru New York Times.
Nebát se a jít do toho po hlavě!
Ale to je všechno v budoucnu. Právě jsem přežila první týden na střední, takže jsem si jistá, že přijde období, kdy budu fňukat a stěžovat si a říkat, že do školy nechci. Ale tohle je moje budoucnost. Když se mě někdo zeptá na ty otázky „po střední“, nemůžu si pomoct a představuju si tu chvíli, kdy kráčím po pódiu na promoci a cítím se tak ztracená, stejně jako spousta mých spolužáků. Jsem si tím jistá. Ať už se v budoucnu rozhodnu pro cokoliv, vím, že to bude něco, co budu milovat. Jinak bych to nedělala. Protože život je příliš krátký na to, abychom dělali něco, co nás nebaví, no ne?