Už jste se někdy zamysleli nad tím, co vlastně znamená být zlý? Jestli se zlo rodí v nás, nebo nás k němu dohání okolnosti? A co vlastně určuje hranici, kdy se z člověka stane někdo, koho raději potkat jen ve zlém snu? Otázky staré jako lidstvo samo…
7 varovných signálů, že máte co do činění se zlem: Chraňte se, než bude pozdě
Není to tak, že by se člověk hned poznával. Zlo se často skrývá za úsměvem a lichotkami, umí být svůdné a slibovat hory doly. Ale pozor, ďábel nikdy nespí a má spoustu podob. Proto je dobré být obezřetný a všímat si nenápadných signálů, které mohou prozradit, že máte co do činění s někým, kdo vám může pořádně zavařit. Abyste pak neřekli: „To jsem si měl/a všimnout dřív!“
1. Nezná slovo „omlouvám se“ (a nikdy za nic nemůže)
Víte, jak se říká: chybovat je lidské, ale svést to na druhého je ještě lidštější. Jenže u zlých lidí to není jen tak ledajaké svalování viny. Oni opravdu nikdy necítí odpovědnost. Vždycky za to může někdo jiný, okolnosti, osud… cokoli, jen ne oni. A když už se náhodou omluví, cítíte z toho takovou tu pachuť, že to myslí spíš ironicky, nebo s postranním úmyslem. Prostě to „promiň“ nejde ze srdce, ale z kalkulu.
2. Empatie? To je spíš diagnóza než vlastnost.
Těžko byste u nich hledali soucit. Že vás bolí hlava? Že máte rozbité auto? Že jste přišli o práci? No a? Spíš, než aby vám projevili nějakou účast, se vás snaží přebít svými historkami, jak se to stalo i jim, a že oni to zvládli líp. Nebo se naopak tváří, že je to vlastně vaše vina, že jste si to zavinili sami. Prostě, s nimi si radost nesdílejte, a trápení už vůbec ne.
3. Slibem neurazíš, ale realita je jinde
Na začátku jsou plní velkých gest a planých slibů. Navnadí vás, slíbí hory doly, jen aby vás dostali tam, kde vás potřebují mít. A pak? Z ničeho nic se vytratí, sliby zapomenou a vy zůstanete s prázdnýma rukama a pocitem, že jste naletěli. A oni se ještě tváří, že se nic nestalo, nebo že to vlastně celé bylo jinak. „Já jsem to tak nemyslel/a!“
4. Potřebuju mít kontrolu! (aneb Já pán, ty pán!)
Rádi vás komandují, rozkazují a chtějí mít všechno pod kontrolou. Chtějí ovládat situaci a tím i vás. Nedají vám prostor pro vlastní názor, shazují vaše nápady a neustále vás kritizují. Chtějí, abyste dělali přesně to, co chtějí oni, bez otázek a námitek. Cítíte se s nimi jako loutka na provázkách, kterou ovládá někdo jiný.
5. Lže jako když tiskne (a někdy i jen tak pro zábavu)
Lež je pro ně denní chleba. Lžou o maličkostech, lžou o velkých věcech, lžou, i když to není potřeba. Prostě mají k lži vrozený talent. A co je horší, často se v tom vyžívají. Lže vám do očí, a když ho/ji usvědčíte, bude se ještě tvářit uraženě a bude se snažit, abyste se cítili vy špatně.
6. Cizí neštěstí? Moje potěšení!
Smutné, ale pravdivé. Jsou lidé, kteří se vyžívají v neštěstí druhých. Cítí se tak silnější a lepší. Proto se vás snaží shodit, urazit, zesměšnit a ponížit. Chtějí, abyste se cítili špatně, abyste se trápili a abyste jim záviděli. Jejich radost je vaše bolest. A to je alarmující.
7. Ostatní vás před nimi varují
Poslouchejte, co říkají ostatní. Pokud vás více lidí varuje před jedním člověkem, je na tom něco pravdy. Možná jste zaslepeni, možná se vám líbí jejich sliby, možná jim chcete věřit, ale dejte na intuici a na rady ostatních. Nebuďte slepí a raději se chraňte, než bude pozdě. Protože jak se říká: „Na každém šprochu, pravdy trochu.“
Tak co, poznáváte někoho? Není to příjemné zjištění, ale lepší vědět, s kým máte tu čest, než se spálit. Nezapomeňte, že nejdůležitější je chránit sebe a své duševní zdraví. A někdy je nejlepší volbou od takových lidí dát ruce pryč. I když je to těžké. Protože na konci dne je důležité jen to, abyste se cítili dobře a šťastně. A to se zlými lidmi v zádech opravdu nejde.