Život, že vám občas připomíná horskou dráhu? Nahoru, dolů, zatáčky, vývrtky… a vy se jen křečovitě držíte madla a snažíte se to přežít? Možná vám tenhle článek pomůže pochopit, proč se tak děje.
Když život připomíná horskou dráhu: Rozumíme hraniční poruše osobnosti
Představte si, že stojíte na tekutém písku. Půda pod nohama se neustále mění, překvapuje vás, děsí. Asi tak nějak se cítí člověk s hraniční poruchou osobnosti. Téměř všechno v jeho světě je nestabilní: vztahy, nálady, myšlení, chování, dokonce i vlastní identita. Je to děsivé a bolestivé. Ale je tu naděje. Existují účinné způsoby léčby a zvládání, které vám můžou pomoct cítit se lépe a mít kontrolu nad svými myšlenkami, pocity a činy. A víte co? Někdy stačí vědět, že v tom nejste sami.
Co je vlastně hraniční porucha osobnosti (HPO)?
S hraniční poruchou osobnosti máte pocit, že jste na horské dráze – a nejen kvůli nestabilním emocím nebo vztahům, ale i kvůli kolísajícímu pocitu, kdo vlastně jste. Vaše představa o sobě, cíle, dokonce i to, co máte rádi, se můžou často měnit a působí to zmateně a nejasně. Jako byste chvíli byli někým jiným a pak zas sami sebou.
Lidé s HPO bývají extrémně citliví. Někteří to popisují, jako by měli obnažené nervové zakončení. Maličkosti můžou vyvolat intenzivní reakce. A jakmile se rozrušíte, máte problém se uklidnit. Je snadné pochopit, jak tato emoční nestabilita a neschopnost se uklidnit vede k turbulencím ve vztazích a impulzivnímu – dokonce i riskantnímu – chování. Když se topíte v ohromujících emocích, nejste schopni jasně myslet nebo zůstat nohama na zemi. Můžete říkat zraňující věci nebo jednat nebezpečně či nevhodně, a pak se cítit provinile nebo stydět. Je to bolestivý kolotoč, ze kterého se zdá nemožné uniknout. Ale není to tak.
Pro účely diagnostiky rozdělují odborníci příznaky hraniční poruchy do devíti hlavních kategorií. K diagnostikování HPO musíte vykazovat alespoň pět z těchto příznaků. Kromě toho musí být příznaky dlouhodobé (obvykle začínají v dospívání) a ovlivňovat mnoho oblastí vašeho života. Tak pojďme na to:
Strach z opuštění. Lidé s HPO se často děsí, že budou opuštění nebo sami. I taková nevinná věc, jako když se milovaná osoba vrací pozdě z práce nebo odjíždí na víkend, může vyvolat intenzivní strach. To může vést k horečnaté snaze udržet si druhou osobu blízko. Můžete prosit, lpět, vyvolávat hádky, sledovat pohyby své milované osoby, nebo jí dokonce fyzicky bránit v odchodu. Bohužel, toto chování má tendenci mít opačný účinek – druhé lidi to odpuzuje. Známá věc, viďte?
Nestabilní vztahy. Vztahy lidí s HPO bývají intenzivní a krátkodobé. Můžete se rychle zamilovat a věřit, že každý nový člověk je ten, kdo vás učiní celistvými, jen abyste byli rychle zklamaní. Vaše vztahy se jeví buď jako dokonalé, nebo hrozné, bez jakéhokoli středu. Vaši milenci, přátelé nebo rodinní příslušníci se mohou cítit jako po emočním biči v důsledku vašich rychlých přechodů od idealizace k devalvaci, hněvu a nenávisti. Jeden den vás vynášejí do nebes a druhý den…radši nemluvit.
Nejasná nebo proměnlivá představa o sobě. Pokud máte HPO, vaše vnímání sebe sama je obvykle nestabilní. Někdy se můžete cítit dobře, ale jindy se nenávidíte, nebo se dokonce považujete za zlé. Pravděpodobně nemáte jasnou představu o tom, kdo jste nebo co chcete v životě. V důsledku toho můžete často měnit zaměstnání, přátele, milence, náboženství, hodnoty, cíle, nebo dokonce sexuální identitu. Hledáte se, to je jasný. Otázka je, jestli to hledání není spíš útěk.
Impulzivní, sebedestruktivní chování. S HPO se můžete pouštět do škodlivého, senzacechtivého chování, zvláště když jste rozrušení. Můžete impulzivně utrácet peníze, které si nemůžete dovolit; přejídat se, bezohledně řídit, krást v obchodech, provozovat riskantní sex, nebo to přehánět s drogami či alkoholem. Toto riskantní chování vám může na chvíli pomoct cítit se lépe, ale dlouhodobě ubližuje vám i vašemu okolí. No jo, ten pocit prázdnoty…známe ho všichni, jen u vás je to asi trochu intenzivnější.
Sebepoškozování. Sebevražedné chování a úmyslné sebepoškozování je u lidí s HPO běžné. Sebevražedné chování zahrnuje myšlenky na sebevraždu, gesta nebo hrozby sebevraždou, nebo dokonce pokus o sebevraždu. Sebepoškozování zahrnuje všechny ostatní pokusy ublížit si bez sebevražedného úmyslu. Mezi běžné formy sebepoškozování patří řezání a pálení. Tohle už je hodně vážný. Tady už je fakt potřeba odborná pomoc.
Extrémní emoční výkyvy. Nestabilní emoce a nálady jsou u HPO běžné. V jednu chvíli se můžete cítit šťastní a v další sklíčení. Maličkosti, které ostatní lidé ignorují, vás mohou poslat do emočního kolapsu. Tyto výkyvy nálad jsou intenzivní, ale obvykle poměrně rychle pominou (na rozdíl od emočních výkyvů deprese nebo bipolární poruchy), obvykle trvají jen několik minut nebo hodin.
Chronický pocit prázdnoty. Lidé s HPO často mluví o pocitu prázdnoty, jako by v nich byla díra nebo prázdnota. V extrémních případech se můžete cítit, jako byste byli „nic“ nebo „nikdo“. Tento pocit je nepříjemný, takže se můžete snažit zaplnit prázdnotu věcmi, jako jsou drogy, jídlo nebo sex. Ale nic nepůsobí jako skutečné uspokojení. Jojo, prázdnota, ten vnitřní hlad…to je svízel.
Výbušný hněv. Pokud máte HPO, můžete bojovat s intenzivním hněvem a krátkou trpělivostí. Můžete mít také problém se ovládat, jakmile se rozohníte – křičet, házet věcmi nebo být zcela pohlceni vztekem. Je důležité si uvědomit, že tento hněv není vždy namířen ven. Můžete trávit spoustu času hněvem na sebe sama. To je ten sebe-sabotér, co vám v hlavě šeptá, že za nic nestojíte.
Pocit podezřívavosti nebo odtržení od reality. Lidé s HPO se často potýkají s paranoiou nebo podezřívavými myšlenkami o motivech druhých lidí. Ve stresu můžete dokonce ztratit kontakt s realitou – což je zážitek známý jako disociace. Můžete se cítit zahmleně, mimo, nebo jako byste byli mimo své vlastní tělo. Takové sny za bílého dne…nebo spíš noční můry.
A teď pozor, existuje i tzv. „tichá“ HPO, která se hůř rozpoznává, protože člověk emoce nedává najevo, dusí je v sobě.
No a co s tím? Určitě se obraťte na odborníka. Hraniční porucha se dá léčit a život s ní nemusí být jen utrpení. Důkazem toho je i příběh Savanny, která se s diagnózou HPO dokázala srovnat a najít si v životě svoje místo. A vy to zvládnete taky!