Všichni se snažíme být dobří lidé, že jo? Ale život občas hází takové kudrny, že se člověk nestačí divit. Kolikrát stačí jedna jediná smůla, jedno špatné rozhodnutí, a najednou se ocitneme na cestě, po které jsme nikdy jít nechtěli. A víte co? Někdy ani nevíme, jak se to stalo.
Křehká hranice dobra: 7 situací, které z nás mohou udělat to, čím nechceme být
Napadlo mě sepsat pár momentů, kdy ta hranice mezi „dobrý“ a „špatný“ dostává obzvlášť zabrat. Neříkám, že je to kompletní seznam, ale věřím, že v něm najdete situace, které už potrápily nejednoho z nás.
1. Když přijde tragédie…
Stane se něco hrozného, a člověk má tendenci hledat viníka. I když za to nikdo nemůže. Hněv, vztek, bezmoc… To všechno může vést k tomu, že se začneme chovat špatně k lidem, kteří si to vůbec nezaslouží. A víte co? Občas se cítíme tak ukřivděně, že si myslíme, že máme právo na to, abychom s ostatními jednali hnusně. Protože my jsme přece ti, co trpí.
2. Závislost? Hrůza.
Je jedno, jestli jde o drogy, alkohol, nebo třeba i workoholismus. Jakákoli závislost nás dokáže dohnat k věcem, které bychom za normálních okolností nikdy neudělali. A je to smutné. Člověk se stane otrokem své potřeby, a je schopen pro její uspokojení udělat cokoliv. Cokoliv.
3. Morální licence, aneb když si myslíme, že jsme „dobří dost“
Uděláme dobrý skutek a najednou se cítíme jako svatí. A pak si řekneme: „Tak, pro dnešek jsem si splnil svou dávku dobra, můžu si dovolit být trochu sobecký.“ Tohle se děje víc, než si myslíme. Dáme peníze na charitu a pak se otočíme zády k bezdomovci na ulici. Protože přece „už jsme si splnili svou povinnost“.
4. Koloběh zneužívání
Kdo byl zneužíván, má větší tendenci zneužívat ostatní. Může to být násilí, manipulace, diskriminace… Cokoliv, čím si kompenzujeme vlastní frustraci a bolest. Naštěstí existují lidé, kteří se rozhodnou tenhle cyklus přerušit. Kteří si řeknou: „Já už nechci, aby někdo zažíval to, co jsem zažíval já.“ A to je obdivuhodné.
5. Ideologie a „vyšší dobro“
Chceme zlepšovat svět, chceme být součástí něčeho většího. A tak se upneme k nějaké ideologii, která nám slibuje to „vyšší dobro“. Jenže co je to „vyšší dobro“? Pro každého něco jiného. A jak moc „dobré“ to je, když přestaneme v lidech vidět lidi a začneme je vnímat jen jako překážky na cestě k našemu cíli?
6. Chudoba a bohatství: Dva extrémy, stejné nebezpečí
Chudoba dokáže člověka zlomit a dohnat ho k zoufalým činům. Ale ani bohatství není zárukou dobrého charakteru. Naopak. Mnozí bohatí lidé si myslí, že jsou lepší než ostatní, protože „si to všechno vydřeli“. A zapomínají na to, že měli štěstí. Že se narodili do správné rodiny, že měli příležitosti, které jiní neměli.
7. Co z toho plyne?
Nikdo není dokonalý. Všichni děláme chyby. Důležité je si to uvědomovat a snažit se být lepší. I když to bolí. I když to není snadné. Být dobrý v těžkých chvílích vyžaduje odvahu. Odvahu padnout a nechtít, aby padali i ostatní.