Bryce Evans z Edmontonu, teď žije ve Vancouveru. Umělec, introvert, podnikatel. A taky člověk, který se rozhodl bojovat s démony po svém – fotkou. Vlastně to začalo úplně nenápadně, s jeho vlastními problémy. Deprese, úzkosti… znáte to.
Fotkou proti démonům: Jak Bryce našel cestu z temnoty a pomáhá ostatním
Bryce říká: „Spustil jsem The One Project, komunitu pro lidi, kteří trpí depresemi a úzkostmi. Začalo to mým vlastním příběhem a tím, jak mi fotky pomáhaly pochopit, co se děje, a nakonec prolomit mlčení.“ A jakmile se s tím podělil, zjistil, kolik lidí řeší podobné věci. A že fotka může být zatraceně silný nástroj.
Z temnoty ke světlu (s foťákem v ruce)
Bryce učí ostatní ty samé techniky, které jemu pomohly dostat se z nejhoršího. Online kurzy, uzavřená online platforma… Cílem je rozšířit tenhle projekt a pomoct stovkám milionů lidí změnit pohled na duševní zdraví skrze fotografii. „Za pět let? Vidím se jako lídr silné organizace plné nadšených lidí, kteří už pomohli deseti milionům. Chci, aby se terapeutická fotografie stala běžnou součástí našich životů,“ zasní se.
Už od puberty ho trápily těžké deprese a úzkosti, občas i myšlenky na sebevraždu. Zvládl to, ale říká, že musí neustále pracovat na tom, aby se do toho stavu nevrátil. „Když jsem se do toho propadl zpátky, už jsem to prožíval a zvládal úplně jinak. Asi proto, že už jsem jinej člověk,“ dodává.
Proč to vlastně začalo?
Podle něj to bylo tím, že nebyl sám se sebou v souladu. „Nechal jsem úzkost a deprese, aby ovládaly moje činy a umlčely můj hlas. Pořád jsem se stahoval víc a víc do sebe. Neposlouchal jsem svůj vnitřní hlas a nakonec jsem se od sebe úplně odpojil a začal se nenávidět.“ K tomu se přidala šikana, tlak společnosti a celkově nepříjemné prostředí.
A symptomy? Těch bylo. Sociální úzkost mu způsobovala nevolnost, často zvracel před nějakou společenskou událostí. Negativní myšlenky, nízké sebevědomí, málo energie… Život se mu rozpadal pod rukama. „Pořád jsem o všem pochyboval a přemýšlel. Izoloval jsem se od ostatních a pořád si myslel, že mě chtějí dostat, že se mi posmívají, nebo že se proti mně obrátí. Kvůli tomu jsem si nemohl vybudovat silné vztahy a získat sociální zkušenosti v tom nejdůležitějším období,“ popisuje.
Bryce se cítil bezcenný, uvězněný, zlomený, zoufalý, beznadějný… Vlastně na to ani nemá slova. „Proto jsem začal používat fotky.“ Jedna konkrétní fotka byla zlomová. „Byl to moment, kdy jsem začal poslouchat svůj vnitřní hlas, který jsem tak dlouho ignoroval. Cítil jsem, jak se ve mně něco mění. A začal jsem se s tím vším vyrovnávat pomocí fotek.“ O svém příběhu dokonce promluvil na TEDx.
Co mu pomáhá dnes?
Má pevnou denní rutinu a soubor nástrojů, které pravidelně používá:
- Denní psaní deníku
- Kvalitní kontakt s přáteli (nebo s lidmi obecně)
- Zdravé jídlo a hodně vody
- Žádný kofein a minimum cukru
Za svou depresi je vlastně vděčný. Naučila ho totiž spoustu věcí, včetně toho, jak důležité je být v kontaktu se sebou a žít v souladu se svým pravým já. Donutila ho hledat odpovědi uvnitř sebe. „Jsem úplně jiný člověk, než jsem byl během svých bojů. V tom nejlepším slova smyslu. Už v mládí mě to donutilo vydat se na cestu seberozvoje a zjistit věci, které lidem někdy trvají půl života. Taky mě to nasměrovalo k mému pravému poslání, za což jsem neskonale vděčný.“
A co radí Bryce těm, kteří prožívají něco podobného?
„Nehledejte odpovědi venku, hledejte je uvnitř sebe. A pokud bojujete v tichosti, nebo nemáte slova na to, abyste vyjádřili, co prožíváte – zkuste fotky.“
A ještě jedna věc: „Můžete se zdarma zaregistrovat na naší online platformě. Vítáme vás s otevřenou náručí!“
Pomozte mi něco změnit a podělte se o svůj příběh. Pokud vy nebo někdo, koho znáte, potřebuje bezpečné místo, kde se může svěřit a získat radu, neváhejte se stát členem skupiny Mental Illness Recovery Series Group na Facebooku.