Přátelství, to je kapitola sama pro sebe. Složitá, zamotaná, plná nečekaných zvratů. Všichni máme v okolí lidi, které máme rádi pro to, jací jsou, ale občas nás dokážou pěkně vytočit. Kdo tvrdí, že vztahy jsou vždycky procházka růžovým sadem, ten asi žije v pohádce.
Když přátelství bolí: Jak se vypořádat s toxickými vztahy
Občas se ale problémy nahromadí a přátelství se změní v něco toxického, co nám spíš ubližuje, než pomáhá. Přátelství je fajn, ale ne za každou cenu. Důležité je pamatovat na to, že naše pohoda a štěstí by měly být vždycky na prvním místě. Pečovat o sebe je naprosto v pořádku, i když to znamená, že se musíme rozloučit s někým, kdo nám nesedí.
1. Všechno se točí jen kolem nich
Toxické přátelství může mít mnoho podob. Jedna z nich je, když se vám někdo ozve jen tehdy, když něco potřebuje. Sami jsou středem vlastního vesmíru, zajímají je jen jejich potřeby a na pocity ostatních kašlou. Na začátku to nemusí být tak zřejmé, jejich úmysly se skrývají za maskou.
Prozření přichází až ve chvíli, kdy nás neustále žádají o laskavosti, ale jakmile je po všem, na nás se zapomene. Důvod, proč jim tak dlouho naletíme, je jejich přetvářka. Věříme, že mají čisté úmysly, a to nás zaslepuje. Jak se s tím vypořádat? Není třeba hned dělat dusno a konfrontovat je, ale spíš se jim snažit nenásilně vysvětlit, co dělají špatně.
Někdo to možná dělá schválně, jiný si to ani neuvědomuje. Zkuste jim říct, jak se cítíte, jak vás jejich chování ovlivňuje. Pokud si uvědomí, že byli sobečtí a chtějí se polepšit, dejte jim šanci. Ale pokud se budou hájit a tvrdit, že nic špatného neudělali, je v pořádku takové přátelství ukončit. Zvlášť pokud se cítíte jen jako věc, kterou někdo použije, když se mu to hodí.
Další nebezpečná varianta je, když se vás někdo snaží vlastnit. Zakazuje vám stýkat se s jinými přáteli, dusí vás. Říká věci jako: „Patříš jenom mně,“ jako byste byli jeho majetek. Žárlí, zlobí se, když vidí, že se s někým sblížili. Důvodem bývá osamělost. Možná jste jediný, kdo jim věnuje pozornost, a proto se bojí, že o vás přijdou. Takové přátelství se může časem změnit v něco hodně nepříjemného, v manipulaci a ubližování.
Jediné řešení je dát si od takového člověka pauzu. Nedovolte, aby na vás byl závislý. Neberte mu telefony, neodpovídejte na zprávy. Když se vás zeptá, proč se mu vyhýbáte, vysvětlete mu v klidu, že se cítíte nesvobodně, že vám nedopřává prostor pro vlastní rozhodování, s kým se budete přátelit. Někdo to pochopí, někdo ne, záleží na jeho povaze.
Často za tím stojí strach, paranoia. Bojí se, že o vás přijdou, a proto se chovají tak majetnicky. Ujistěte je, že tomu tak není, že o ně nepřijdou. To jim může dodat pocit jistoty a vy se nebudete cítit tolik kontrolovaní. Pokud ale budou pokračovat v tom samém, raději takový vztah ukončete. Stojí za to víc, než se trápit s někým, kdo si myslí, že má právo vám říkat, s kým se smíte bavit.
2. Na vaše pocity jim nezáleží
Přátelé nejsou jen ti, co nám hladí ego, ale i ti, co nám řeknou, kde děláme chyby, abychom se mohli zlepšit. Ale pak jsou i tací, co jsou až moc upřímní a zbytečně nám ubližují. Nemají cit, neumí to podat tak, aby nás to nezranilo. Místo aby nám pomohli, kritizují každý náš krok. Je potřeba si udržovat odstup, ale tohle už překračuje hranice. Takový člověk si dává za cíl neustále mluvit o vás negativně. Z dlouhodobého hlediska se z toho stane toxický vztah, který vám snižuje sebevědomí a cítíte se bezcenní.
Abychom zvládli překážky, které nám život staví do cesty, potřebujeme mít zdravé sebevědomí. A takový „kamarád“ nám ho rozbíjí na kousky. Neustále se zaměřuje na to špatné, co děláme. Takové lidi bychom neměli ve svém životě tolerovat. Zničí nám i to dobré, co v něm máme. Nejlepší řešení je komunikace. Řekněte jim, jak se k vám chovají a jak to na vás dopadá. Může to hodně změnit a zmírnit napětí mezi vámi.
Toxické přátelství se nedá vyřešit lusknutím prstu. Potřebuje to pochopení a přizpůsobení se. Některá přátelství se zlepší, jiná ne, ale vždycky stojí za to dát tomu šanci. Pokud se ale situace vymkne kontrole, je nejlepší to ukončit a jít dál.
Potkali jste už takového „přítele“? Jak jste se s tím vypořádali? Podělte se s námi v komentářích!