Žijeme ve světě, kde se cení spíš ten, kdo je slyšet. Kdo se umí prodat, kdo je akční. Pro introverta to ale může být docela fuška. Pořád nám někdo říká, že jsme moc potichu, že se málo snažíme. Už od dětství nás nutí, abychom se hlásili ve škole a hráli v týmu. A když vyrosteme, tak se od nás čeká, že budeme draví v práci a pařit o víkendech. Jinak jsme divní a nehodíme se do party. A to dokáže pořádně zamávat i s tím největším pohodářem.
Introvert nejsem divnej, jsem jenom já. A ty taky.
Jako malá holka jsem se se svojí stydlivostí a introverzí dost natrápila. Trvalo mi, než jsem pochopila, proč se cítím jinak než ostatní. Ale víte co? Vědomosti jsou fakt mocný nástroj. Díky tomu, že jsem si o introverzi mohla přečíst a popovídat si o ní, teď rozumím sama sobě a dokážu svojí introverzi využít ve svůj prospěch. Překvapení, co? Není se mnou nic špatně – a ani s tebou ne.
Ambo-cože?
Ať už inklinuješ víc k introverzi nebo k extraverzi, každý z nás se nachází někde na škále. Málokdo je ale stoprocentní introvert nebo extrovert. Těmhle lidem se říká ambiverti – jsou to tak trochu obojživelníci. Umí být společenští, ale zároveň potřebují i čas sami pro sebe. A víš co? Zjistit, kde na té škále jsi ty, ti fakt může pomoct. Najednou ti dojde, proč se ti občas nechce mezi lidi, i když jsi to slíbil. Nebo proč se doma sám nudíš a jsi nervózní. Když víš, proč se cítíš, jak se cítíš, můžeš s tím pracovat. A kdo by nechtěl mít klid v duši?
Prostě si to řekni nahlas
Díky debatám s kamarády jsem je mohla poučit (a taky sama sebe) o něčem, v čem měli dřív zmatek. Většina lidí ví, co tyhle pojmy znamenají, ale nemají potřebu si je vztahovat na sebe. Moji kamarádi nejsou všichni extraverti a neměli tušení, proč se občas cítí nebo chovají tak, jak se chovají. Mysleli si třeba, že jsou smutní, ale ve skutečnosti potřebovali jen vypnout a načerpat síly doma. Je těžký pochopit, proč se ti nechce po práci za kamarády (vždyť jsou to tvoji kamarádi!), když nechápeš svoje potřeby. I já, introvert, občas potřebuju společnost. Jen ne tak často a ne na tak dlouho, protože mě to strašně vyčerpává.
Když jsem si udělala Myers-Briggs test a začala číst o tom, jak vlastně funguju, změnilo mi to život. Nemyslím si, že bychom se měli na tyhle testy úplně spoléhat (podle mě jsme mnohem složitější a nemusíme se škatulkovat), ale rozhodně mi to pomohlo pochopit sama sebe. Teď mám v ruce nástroje, abych svojí introverzi brala s klidem a využila ji ve svůj prospěch.
A moje rada pro tebe, ať už jsi kdekoliv na té škále? Zkus si o tom něco přečíst. Pochopíš, jak funguješ ty i ostatní. Když tvůj kamarád zmlkne, když potká tvoje kolegy, je snadnější pochopit, proč se zdá tak nezúčastněný, když víš, že jenom pozoruje a vstřebává. Můžeš mu pak pomoct. A naopak, ostatní ti odpustí, že jsi nepřišel na tu párty, protože ví, že to není nic osobního a že si po náročném týdnu potřebuješ odpočinout. (Jen být mezi lidmi celý den pětkrát týdně je pro introverta náročné – není divu, že si potřebujeme odpočinout).
Všechno se to vrací ke komunikaci. Pro někoho je to těžký, ale umět říct, že prostě potřebuješ jít domů a být chvíli sám, a necítit se u toho provinile, je pro introverta obrovská úleva. Už ani nevím, kolikrát jsem se bála, že někoho zklamu, když jsem se rozhodla postarat se o sebe a odpočinout si, protože jsem se bála, že to ten druhý nepochopí. A taky vím, kdy se mám opravdu snažit a jít s kamarádem na akci, protože mi vysvětlil, jak moc to pro něj znamená. Díky tomu můžu určit priority a psychicky se připravit, abych se necítila zahlcená, místo abych se do poslední chvíle snažila vymyslet výmluvy, proč nejít.
Nechceme být zlí nebo sobečtí, ale pro extroverta, který o naší introverzi nic neví, může vypadat dost hrubě, když pořád odmítáme pozvání. Zvou nás na párty, protože si myslí, že bude zábava a chtějí, abychom se přidali. Neuvědomují si ten tlak, který na nás vyvíjejí, a ten kolotoč myšlenek, který se nám předtím honí hlavou. Myšlenky o velkých skupinách lidí, o tom, jak navázat smysluplné rozhovory s cizími lidmi, jak dlouho bychom měli zůstat, a výmluvy, které bychom mohli použít, abychom nemuseli jít vůbec. A je těžké zůstat (i když jsme nikdy nebyli) v klidu ohledně té párty.
Neboj se říct lidem, že jsi introvert. Zjisti, co je pro tebe nejlepší, a dej o tom vědět i ostatním. Šiř to dál. Abychom přežili tlak extrovertního světa, musíme se umět postavit za sebe a udělat z toho něco společensky přijatelného, abychom mohli žít svůj život v souladu se svojí introverzí. Jedině tak můžeme být doopravdy šťastní.