Asi to znáte taky. Člověk jede na autopilota. Ráno vstanete, uděláte kafe, vyvenčíte psa, cestou do práce si poslechnete podcast. Všechno automaticky, bez přemýšlení. Jenže občas se ten autopilot trochu zadrhne a my si nevědomky začneme škodit. Pojďme se podívat na pár zlozvyků, které nás můžou potápět, aniž bychom si to uvědomovali. Co vy na to?
Pozor na autopilota! 5 zlozvyků, kterými si (ne)vědomě škodíte
Všichni máme svoje fígle, jak zvládat stres. Někdo chodí boxovat, jiný si zpívá na plný plíce. Prostě se snažíme nějakým způsobem ukonejšit. Jenže ne všechny tyhle strategie jsou zrovna zdravé. Někdy nám přijde, že to je jen taková dočasná záležitost, něco, co děláme jen v určitých situacích. Ale pozor, i takovéhle zdánlivé maličkosti nám můžou dlouhodobě škodit.
1. Všechno růžové, prosím! Aneb toxic positivity
Slyšeli jste už o „good vibes only“? Nic proti pozitivnímu myšlení, to je fajn věc. Ale když se to přežene, stane se z toho toxic positivity. To není o opravdové radosti, ale o popírání, zlehčování a neuznávání negativních emocí. Snažíte se za každou cenu vypadat pozitivně, i když se vám zrovna hroutí svět. Zní to třeba takhle: „Nebreč, bude to dobrý!“ nebo „Všechno se nakonec vyřeší!“ Jenže někdy je prostě na hovno a žádná dávka pozitivna to nespraví. Je v pořádku být naštvaný, smutný, zklamaný. To k životu patří.
2. Samota, sladká samota? Ale kdepak!
Teď, když se máme držet dál od ostatních, se to možná zdá jako ideální řešení. Ale izolovat se od lidí, protože vám zrovna nesedí, není žádná výhra. Jsme společenské bytosti a potřebujeme kontakt. Učíme se od ostatních, získáváme odolnost a lépe se vyrovnáváme s nepříjemnými pocity. Pokud máte v kolektivu trable, zkuste si promluvit s někým, komu věříte, nebo se obrátit na odborníka. Nestavte si kolem sebe zeď.
3. Katastrofické scénáře na denním pořádku
Stane se něco špatného a náš mozek hned začne vymýšlet ty nejhorší možné scénáře. Kdysi nám to pomáhalo přežít, ale dneska je to spíš na škodu. Pořád si představujeme ty nejčernější varianty. Zkuste se na to podívat s chladnou hlavou. Sepište si pět nejhorších scénářů a zeptejte se sami sebe, jak moc je pravděpodobné, že se opravdu stanou. Pokud se vám zdá, že je to reálné, udělejte si plán, co budete dělat. Ale nezapomeňte, že ten plán musí být flexibilní a realistický.
4. Emoce? Ne, díky!
Stoicismus je sice fajn, ale občas ho bereme moc doslova. Potlačujeme emoce, protože si myslíme, že na ně nikdo není zvědavý. Nebo že je to ztráta času. Jenže to je špatně. Měli bychom dát emocím prostor, vyjádřit je, ale samozřejmě s rozumem a bez toho, abychom ubližovali ostatním. Pokud máte tendenci přehnaně reagovat, zkuste si všímat, jak se vaše tělo cítí. To vám napoví, co se s vámi děje. A pak si třeba zakřičte do polštáře, zatancujte si nebo si dejte pořádně do těla.
5. Vzpomínky, ty krásné vzpomínky…
Minulost se zdá být tak lákavá, zvlášť když je přítomnost šedivá a nudná. Jenže minulost už nevrátíte. Stalo se, co se stalo, a pravděpodobně to ani nebylo tak růžové, jak si to pamatujete. Život v nostalgických vzpomínkách vás okrádá o příležitosti, které máte přímo před nosem. Zkuste si uvědomit, co vás na té minulosti tak láká, a pokuste se to nějakým způsobem přenést do současnosti.
Život je občas těžký, to je jasné. Ale naše zlozvyky nám ho nemusejí ještě víc komplikovat. Uvědomte si, co děláte automaticky, a zeptejte se sami sebe, jestli vám to opravdu prospívá. A hlavně buďte k sobě laskaví!