Pamatuješ si na ten pocit, když vcházíš do baru, kde se cítíš bezpečně? Kde můžeš být sám sebou, tančit, smát se s přáteli… Místo, kde na chvíli zapomeneš na starosti. Ale co když i tam číhá nebezpečí? Co když i „bezpečný prostor“ dokáže zranit?
Když „bezpečný prostor“ bolí: Ticho o sexuálním násilí v LGBTQ+ komunitě
Znám to od kamaráda Tomáše. Po rozchodu potřeboval vypadnout a já mu nemohla odepřít společnost. Vyrazili jsme do queeru vstřícného baru. Všechno se zdálo v pohodě, drinky, smích, tanec… ale pak se to zvrtlo. Cizí člověk, doteky, které nikdo nechtěl. Zábava se rázem proměnila v noční můru.
Stalo se to i mně, i mnoha dalším. Na první dobrou mě napadá pár dalších příběhů. A to mě děsí. Proč se to děje i v místech, kde bychom se měli cítit v bezpečí? Proč se o tom tolik mlčí?
Statistiky, které mluví jasně
Možná si myslíš, že jde o ojedinělý případ. Že se to „přece nemůže dít tak často“. Ale čísla nelžou. Sexuální násilí v LGBTQ+ komunitě je realita, která se dotýká mnoha z nás. Statistiky jsou alarmující a ukazují, že to není jen „něčí špatná zkušenost“, ale systémový problém.
- Bisexuální ženy a gay muži častěji zažívají sexuální násilí než heterosexuální jedinci.
- Transgender osoby čelí ještě vyššímu riziku sexuálního napadení.
- Hate crime zaměřené na LGBTQ+ komunitu často zahrnují i sexuální násilí.
To je fakt hustý, co? Ale jak se říká, „co oči nevidí, to srdce nebolí.“ Možná proto o tom tolik nemluvíme.
Proč je to tak těžké?
Po sexuálním napadení se člověk cítí izolovaně. A pro LGBTQ+ lidi to platí dvojnásob. Pocity osamělosti, zrady, nedůvěry… Je těžké o tom mluvit, když máš pocit, že ti nevěří ani vlastní komunita. Navíc se často setkáváme s diskriminací a nepochopením ze strany justice. To všechno vede k tichu, které nás ničí zevnitř. Často si to svádíme sami na sebe.
Je to sice klišé, ale je důležitý si říct: Nejsi na vině ty!
Často se v komunitě mluví o sexu jako o komoditě. Jsme „ti, co mají rádi sex“. Ale to neznamená, že máme strpět cokoliv. Máme právo říct „ne“! Máme právo na respekt a bezpečí!
Co s tím můžeme dělat?
Je mi jasný, že si teď říkáš: „Ok, takže je to v prdeli. A co s tím?“
Za prvé, mluv o tom. Zlom ticho. Neboj se svěřit, požádat o pomoc. Nejsi v tom sám/sama.
Za druhé, vzdělávej se. Zjisti si víc o sexuálním násilí, o PTSD (posttraumatická stresová porucha), o možnostech pomoci.
Za třetí, buď oporou. Pokud se ti někdo svěří, poslouchej. Bez posuzování. Ptej se, co potřebuje. Respektuj jeho/její rozhodnutí.
A hlavně, nezapomínej. Na to, co se stalo. Ale i na to, že máš právo na šťastný a bezpečný život. I v „bezpečném prostoru“.