Občasná úzkost je prostě součástí života. Asi se někdy trápíme kvůli zdraví, penězům, rodině… To je normálka. Ale lidi, co mají generalizovanou úzkostnou poruchu (GAD), se cítí neskutečně nervózně a ustaraně kvůli těmhle věcem – a často i když pro to nemají ŽÁDNÝ důvod. Prostě to nemůžou ovládnout a je pro ně těžký se soustředit na běžný věci. Chápete?
Co je to ta Generalizovaná úzkostná porucha (GAD)?
No, podle statistik z Anxiety and Depression Association of America (ADAA), je GAD jedna z nejběžnějších úzkostných poruch. Týká se to asi 3,1 % dospělé populace v Americe. To je zhruba 6,8 milionu případů u Američanů nad 18 let! Průměrný věk, kdy to začne, je kolem 31 let. Ale může to chytnout kohokoliv, kdykoliv. A víte co? Ženy mají dvakrát větší šanci, že se s GAD budou potýkat, než chlapi. Docela síla, co?
Lidi, co mají příznaky týhle poruchy, jakoby pořád čekali, že se stane něco hroznýho. Nemůžou přestat se starat o zdraví, prachy, rodinu, práci, školu… Prostě o všechno! A často je ta jejich starost úplně mimo realitu, prostě přehnaná. Každej den se tak stává nekonečným kolotočem strachu a obav. Nakonec ta úzkost ovládne člověka natolik, že mu to zasahuje do úplně všeho – do práce, do školy, do vztahů… Zkrátka hrůza.
GAD sice ovlivňuje to, jak člověk přemýšlí, ale ta úzkost se může projevit i fyzicky. Víte, jak se říká, že strachy by člověk onemocněl? No, tady to platí dvojnásob! Výzkumy ukazují, že mezi příznaky GAD patří:
- Nadměrné starosti. To je fakt nejčastější příznak. Aby se to dalo považovat za GAD, ty starosti musejí trvat skoro každej den aspoň šest měsíců a musí být těžký je ovládnout. Taky musejí být fakt silný a vtíravý, takže se člověk nemůže soustředit a dělat normální věci.
- Pocit podrážděnosti. Je normální, že se člověk, co má úzkost, cítí podrážděně. Ale lidi s GAD tenhle pocit mají dlouhodobě a nemůžou se toho zbavit tak rychle, jako ti, co GAD nemají.
- Neklid. Když má někdo neklid, často to popisuje tak, že se cítí „na trní“ nebo má „nepříjemný nutkání se hýbat“. Ne každej s GAD to má, ale je to jeden z těch varovných signálů, na který se doktoři často dívají, když určují diagnózu. Ten neklid musí bejt skoro každej den po dobu delší než šest měsíců.
- Únava. Rychlá únava nebo chronická únava je taky příznak GAD. To může někoho překvapit, protože GAD se často spojuje s hyperaktivitou.
- Potíže s koncentrací. To je další častý příznak.
- Podrážděnost. Většina lidí s GAD se cítí hodně podrážděně, hlavně když je úzkost na vrcholu.
- Svalové napětí. Lidi s GAD mají často napjatý svaly skoro každej den v týdnu. Proč to tak je, se přesně neví, ale možná, že napětí ve svalech zvyšuje úzkost, nebo naopak úzkost vede k napětí ve svalech. Nebo je za tím něco úplně jinýho.
- Problémy s usínáním nebo spaním. Poruchy spánku jsou s GAD hodně spojený. Častý je, že se člověk budí uprostřed noci nebo nemůže usnout. Není úplně jasný, jestli nespavost přispívá k GAD, nebo naopak, ale ví se, že když se léčí GAD, tak se často zlepší i spánek.
- Bolesti hlavy. Chronický bolesti hlavy a migrény jsou taky často příznak úzkostný poruchy, hlavně GAD.
- Pocení. Pocení je vlastně přirozená reakce na stres, je to takovej „bojuj, nebo uteč“ mechanismus. Pot na kůži se odpařuje a ochlazuje tělo, aby se nepřehřálo. Jenže u GAD to pocení není potřeba, je to jen nežádoucí vedlejší efekt, kterýho se lidi chtějí zbavit.
- Žaludeční problémy. Lidi s GAD často trpí nevolností, průjmem nebo syndromem dráždivého tračníku.
Diagnóza a léčba GAD
Život s GAD je fakt těžkej, a když se to neléčí, tak to dokáže vzít člověku všechnu radost. Nejlíp udělá každej, kdo s úzkostí bojuje, když se nechá vyšetřit odborníkem. Psychiatr nebo jinej specialista použije různý metody, pohovory a testy, aby zjistil, jestli má člověk GAD nebo jinou úzkostnou poruchu. A když se to správně diagnostikuje, tak se pak může začít s léčbou. A to je strašně důležitý.
Léčba GAD je nezbytná, aby se s touhle chronickou poruchou dalo žít dobře. Úzkostný poruchy se nedají vyléčit, ale dají se úspěšně zvládat pomocí léčby a péče o sebe. Léky jsou důležitou součástí léčby. Často se předepisují benzodiazepiny na krátkodobý zvládání úzkosti a antidepresiva na dlouhodobý. Ale antidepresivům trvá dýl, než začnou fungovat.
Kromě léků je pro pacienty s úzkostí prospěšná i terapie. Kognitivně behaviorální terapie (KBT) je takovej zlatý standard pro zvládání úzkosti. Učí pacienty rozpoznávat negativní myšlenky a chování, uvědomovat si iracionální starosti a strachy a podnikat kroky, aby je změnili. A taky se učí relaxovat, zvládat stres a dodržovat zdravý návyky, který s úzkostí bojují. Zkrátka se učí, jak si život ulehčit.