Máte pocit chronické únavy? Hůř se soustředíte, špatně spíte a paměť vám občas vypoví službu? Emoční vyčerpání je na denním pořádku? Zastavte se na chvíli. Jste „jen“ vyhořelí, nebo se už potýkáte s klinickou depresí? Přiznejme si, někdy je to těžké rozlišit.
Vyhoření, nebo deprese? 7 klíčových rozdílů, které potřebujete znát
Vyhoření je stav emocionálního, fyzického a psychického vyčerpání způsobený dlouhodobým stresem a neschopností se s ním vyrovnat. Deprese je porucha nálady, charakterizovaná trvalým pocitem smutku, prázdnoty a beznaděje. A právě proto, že se příznaky tak prolínají, je občas fuška je od sebe odlišit. Chybná diagnóza ale může vést k nesprávné léčbě. Pojďme se podívat na 7 klíčových rozdílů.
1. Deprese je psychická porucha.
Ačkoliv je vyhoření závažný problém, na rozdíl od deprese není uznáváno jako diagnostikovatelná psychická porucha. Chybí mu totiž to, čemu psychologové říkají „4D abnormality“: deviace, dysfunkce, distres a nebezpečí. Vyhoření sice zhoršuje naše fungování a způsobuje nám stres, ale není tak vážnou hrozbou pro naše psychické zdraví jako deprese. Kromě toho, vyhoření má „jen“ tři identifikovatelné symptomy (vyčerpání, cynismus a neefektivitu), zatímco pro diagnózu deprese je potřeba splnit alespoň 5 z 9 kritérií po dobu minimálně 2 týdnů.
2. Deprese je celkovější.
Další zásadní rozdíl spočívá v tom, že deprese je celkovější. Vyhoření vzniká z dlouhodobého stresu (většinou pracovního nebo studijního), a proto negativní pocity často zmizí, jakmile stresor odstraníme. Deprese je ale pronikavější. Zasáhne nejen práci/školu, ale i sociální život, domov, dokonce i koníčky. Zkrátka, zatímco vyhořelého člověka se dá povzbudit tím, že ho na chvíli „vypnete“ od problémů, u deprese to nezabere.
3. Deprese nemusí mít spouštěč.
Jak už bylo zmíněno, vyhoření se objevuje v situacích silného stresu, často ve škole nebo v práci. Například zkouškové období, náročný projekt v práci, příprava na důležitou zkoušku. U deprese ale často není jasné, proč vznikla. Proto je deprese jednou z nejvíce nepochopených psychických nemocí. Psychologové dodnes tápou, co ji vlastně způsobuje. Od genetiky, přes výchovu, až po chemickou nerovnováhu – ani po desetiletích výzkumu nemají jasno.
4. Deprese ničí sebevědomí.
I když se vyhoření a deprese mohou cítit podobně, jednou z charakteristik deprese je nízké sebevědomí. Mnoho lidí s depresí bojuje s pocity bezcennosti a občas i se sebevražednými myšlenkami. Lidé s vyhořením sice také ztrácí motivaci, radost a zájem, ale jejich sebevědomí zůstává relativně neporušené. Mohou být frustrovaní, zklamaní, ale většinou je to způsobeno konkrétním stresorem (např. špatná známka ve škole).
5. Depersonalizace je častá u vyhoření.
Depersonalizace je pocit odtržení od sebe sama. Často se vyskytuje u PTSD, DID, závislostí a vyhoření. Lidé s vyhořením se dostali na hranici svých sil – fyzických, psychických i emocionálních – a je pro ně obtížné normálně fungovat. Pracovali tak tvrdě a dlouho, zacházeli se sebou jako s neúnavným strojem, že ztrácejí kontakt sami se sebou. Necítí se jako dřív, jsou otupělí a těžko se radují z věcí, které je dřív bavily.
6. Vyhoření se vyvíjí postupně.
Studie ukazují, že existuje pět fází vyhoření s rostoucí závažností: fáze líbánek, nástup stresu, chronický stres, vyhoření a chronické vyhoření. U deprese ale žádné fáze nejsou. Deprese se nevyvíjí lineárně. Někdo má epizodu, která trvá pár týdnů, pak má léta klid a pak se deprese objeví z ničeho nic. Jiní s ní bojují celý život, zdá se, že se jim uleví, ale pak se to zase zhorší.
7. Vyhoření se léčí snadněji.
A konečně, a to je možná nejdůležitější, protože vyhoření není psychická porucha, léčí se snadněji než deprese. Pokud přijdete za terapeutem s vyhořením, doporučí vám jednoduché změny životního stylu (dřív chodit spát, zavést rituály péče o sebe, stanovit si hranice, lépe si organizovat čas) a během pár týdnů se vám začne dařit lépe. U deprese se používají nejen změny životního stylu, ale i antidepresiva, kognitivní terapie, behaviorální terapie a psychodynamická terapie.