Charles Manson. Jméno, které i po letech budí husí kůži. Ale proč? Proč nás tenhle šílenec, který strávil většinu života za mřížemi, pořád tak fascinuje? Vždyť už je to dávno, co se jeho „rodina“ dopustila těch hrůzných vražd. Přesto, dokumenty, knihy, filmy… je to téma, které zkrátka táhne. Tak v čem to vězí?
Charles Manson: Fascinace zlem, která nepomíjí
Možná si vzpomínáte na ten šok. Léto lásky se chýlilo ke konci a najednou tahle zpráva. Manson a jeho parta, vraždy celebrit… Bylo to jako rána do vazu pro celou tu hippie éru. Idylka se rozplynula. A Manson se stal symbolem zla. Ale co stálo na úplném začátku?
Trocha historie: Od kluka z ulice ke guru
Narozený v Ohiu, komplikované dětství, kriminálka… Klasika. Ale pak, v létě 67′, se z něj stal guru. Shlukoval kolem sebe mladé lidi, hlavně ženy. Říkalo se mu Charlie a věřili mu snad všechno. Někdo říkal, že měl talent na hudbu. Nejspíš to byl jeden z důvodů jeho přesvědčivosti.
A pak přišlo Los Angeles a ty vraždy. Sharon Tate, manželé LaBiancovi… Hrůza. Ale proč? Co ho k tomu vedlo? Jedna z teorií mluví o rasové válce. Manson se prý zbláznil do písničky „Helter Skelter“ od Beatles a viděl v ní proroctví. A chtěl tu válku rozpoutat.
Za oponou mystiky: Proč se na něj nedá zapomenout?
Jedna věc je jistá: Manson měl charisma. Něco, co přitahovalo lidi. Vincent Bugliosi, prokurátor v jeho procesu, to popsal jako „auru“. Cokoliv to bylo, fungovalo to. A v kombinaci s dobou, která byla plná napětí a nejistoty, to byla výbušná směs. Manson byl jako temná strana hippie ideálů. Ukázal, že i v éře míru a lásky se může skrývat zlo.
Manson byl prostě zlo v lidské podobě. A zlo nás vždycky fascinovalo. Možná proto, abychom se mu lépe dokázali bránit. Možná proto, abychom pochopili, jak hluboko může člověk klesnout. A možná proto, že v každém z nás je kousek temnoty, kterou se bojíme přiznat.