Pamatujete si, jak vám rodiče občas řekli něco, co vás zabolelo? Slova mají neuvěřitelnou moc a v dětství to platí dvojnásob. Někdy ani nemusí jít o zlé úmysly, ale i taková „nevinná“ poznámka se může v hlavě dítěte usadit na pěkně dlouho.
Slova, která bolí: 8 vět, které by rodiče dětem nikdy neměli říkat
Napadlo vás někdy, jak moc nás vlastně ovlivňuje výchova? Rodiče a prostředí, ve kterém vyrůstáme, formují naši osobnost, zájmy i to, jak vnímáme svět. Jenže i rodiče jsou jen lidi, a občas prostě šlápnou vedle. Pojďme se podívat na pár vět, které mohou dětem ublížit, i když to rodiče nemyslí zle.
1. „Ty jsi tak dramatická/ý, už se vzpamatuj!“
Stalo se vám někdy, že jste byli z něčeho smutní nebo naštvaní, a někdo vám řekl, ať se nevztekáte pro nic? Možná to z pohledu dospělého nebyla žádná tragédie, ale pro vás to v tu chvíli bylo důležité. Když rodiče zlehčují pocity dítěte, dává mu to najevo, že jeho emoce nejsou platné a nemají právo na vyjádření. A to bolí. Lepší je snažit se pochopit a ukázat, že vám na pocitech vašeho dítěte záleží.
2. „Proč jsi takový/á?“
Tahle otázka zní spíš jako výčitka než jako projev zájmu, nemyslíte? Dítě si z ní může odnést pocit, že je s ním něco špatně, že je nedostatečné nebo „rozbité“. Je důležité si uvědomit, jak silně na děti působí to, co jim říkáme. Místo obviňování se raději zeptejte: „Co se děje? Povídej mi o tom.“ Uvidíte, že se doberete k mnohem lepším výsledkům.
3. „Patříš mi a nikomu jinému!“
Ochrana dětí je přirozená, ale všeho s mírou. Pokud rodiče nedovolí dětem objevovat svět a zkoušet nové věci, stávají se na nich závislé a nemohou se samostatně rozvíjet. A co je horší, tahle věta naznačuje, že láska je o kontrole a vlastnictví. Člověk přece není věc, a každý má právo růst svým vlastním tempem.
4. „Dokud tě živím, budeš poslouchat!“
Známá věta, co? Rodiče ji často používají, aby děti motivovali k pomoci v domácnosti. Ale pozor, i tady se dá šlápnout vedle. Dítě může mít pocit, že je rodičům na obtíž, nebo že musí žít podle jejich představ. Rodičovská láska a podpora by neměly být něco, čím se mávne ve vzduchu a vyžaduje se za to poslušnost.
5. „Jsi moc hubený/á“ nebo „Máš nadváhu“
Neustálé poznámky o váze a vzhledu vedou k body shamingu a upevňují nezdravý vztah k jídlu. Dítě pak může mít pocit, že jí příliš nebo naopak málo, a začne se trápit kvůli svému tělu. Místo kritiky je lepší zaměřit se na zdravou stravu a vyvážený jídelníček. Všeho s mírou, jak se říká.
6. „Kéž bys byl/a jako…“
Porovnávání s ostatními, ať už jde o sourozence, bratrance nebo kamarády, je pro dětské sebevědomí hotová pohroma. Dítě má pak pocit, že musí neustále s někým soutěžit, což vede k vyčerpání, frustraci a žárlivosti. Pamatujte, že každý je jedinečný a má své silné stránky. Porovnávání nikam nevede.
7. „Mě taky tak vychovávali, a podívej se, jak jsem dopadl/a“
Spousta rodičů nevědomky kopíruje výchovu svých rodičů. Problém nastává, když nejsou ochotni naslouchat názorům a problémům svých dětí. Tahle uzavřenost brání komunikaci a dává dětem pocit, že na jejich emocích a myšlenkách nezáleží. Svět se mění a co platilo dřív, už nemusí fungovat dnes. Výchova by měla být flexibilní a přizpůsobovat se potřebám dítěte.
8. „Ty jsi byl/a nehoda“
I když se to stane, nikdy to dítěti neříkejte. Může to v něm zanechat hluboké emocionální jizvy a pocit, že je nechtěné a na obtíž. A ani dodatek „Mám tě rád/a i tak“ to nezachrání. Děti potřebují cítit bezpodmínečnou lásku. Pokud už se chystáte o tom s dítětem mluvit, počkejte, až bude starší, a zvolte citlivější slova.
Na závěr je důležité si uvědomit, že i rodiče jsou jen lidi a dělají chyby. Pokud vám někdy rodiče řekli něco, co vás zabolelo, neznamená to, že jste špatní nebo divní. Nejdůležitější je, jak se s tím dokážete vyrovnat. Může pomoct terapie nebo rozhovor s někým blízkým. A hlavně buďte k sobě laskaví. Léčení ran vyžaduje čas a trpělivost.
Setkali jste se s některou z těchto vět? Jak na vás zapůsobila? Podělte se o své zkušenosti a názory v komentářích!