Život, co si budeme povídat, občas připomíná horskou dráhu. Nahoru a dolů, zatáčky, občas se člověk i bojí. A v těch těžších chvílích, když se zdá, že je všechno na nic, se snadno ztratí smysl. Ale co kdyby existoval způsob, jak ten smysl najít, i když je to zrovna na houby?
Logoterapie: Klíč ke smyslu, i když je krušno
Logoterapie, slovo možná trochu krkolomné, ale myšlenka jednoduchá. V podstatě jde o to, že každý z nás má v sobě touhu po smyslu. Chceme vědět, proč tu jsme, proč děláme to, co děláme. A i když se nám zrovna nedaří, i v tom se dá najít něco, co nás posune dál. Žádné „všechno zlé je pro něco dobré“, to ne. Spíš o tom, jak si z toho „zlého“ něco odnést.
Jak na to prakticky? Žádná věda
Nemusíte hned k terapeutovi. Logoterapie je i o tom, že si člověk sám sobě sedne a zkusí se podívat na svůj život z jiného úhlu. Co mi dělá radost? Co mi dává energii? V čem jsem dobrý? A i když se zrovna topím v problémech, co se z toho můžu naučit? Jak se můžu posunout dál? Někdy stačí jen maličkost, třeba vyrazit do přírody, přečíst si knížku, promluvit si s kamarádem. Důležité je neztratit ze zřetele to, co nám dává smysl.
Smysl v maličkostech
Není to o velkých cílech a ambicích (i když ty jsou fajn). Smysl může být i v naprosto obyčejných věcech. V kávě s kamarádkou, v procházce se psem, v tom, že někomu pomůžete. Důležité je všímat si těch momentů, které nás naplňují. A když se objeví problémy? Zkusit se na ně podívat jako na výzvu, jako na příležitost něco se naučit. Třeba zjistíte, že jste silnější, než jste si mysleli.
A víte co? I když to zrovna nevypadá, smysl života je možná blíž, než si myslíte. Jen ho musíte najít.