Víte, občas se mi stane, že se zamyslím nad tím, co vlastně v životě chci. Co mě pohání, co mi dává smysl. A pak si vzpomenu na jedno jméno – Abraham Maslow.
Maslowova pyramida: Základní stavební kameny života
Asi jste o ní už slyšeli. Ta jeho slavná pyramida. Základem jsou fyziologické potřeby – jídlo, pití, spánek. Bez toho se dál nehneme, že jo. Logicky.
Bezpečí nadevše
Pak následuje bezpečí. Pocit jistoty, stálosti, že nám nehrozí žádné nebezpečí. A to nemyslím jen to fyzické. I to emoční je sakra důležité. Co si budeme povídat, když se člověk necítí v bezpečí, tak těžko bude kreativní nebo šťastný.
Láska, sounáležitost a uznání: Potřebujeme se cítit dobře
Další patro pyramidy patří lásce a sounáležitosti. Potřebujeme někam patřit, cítit se přijímaní, milovaní. Ať už je to rodina, přátelé, partner… Bez toho se cítíme tak nějak prázdní.
A co to uznání?
No jasně, uznání! Potřebujeme vědět, že to, co děláme, má smysl, že nás druzí oceňují. A uznání potřebujeme jak od ostatních, tak i sami od sebe. Umět se pochválit, když se nám něco povede. To je umění!
Seberealizace: Vrchol pyramidy a celoživotní cesta
A pak je tu ten vrchol – seberealizace. Zní to tak vznešeně, že? Ale v podstatě jde o to, abychom dělali to, co nás baví, co nám dává smysl, v čem se můžeme rozvíjet. A víte co? Není to vůbec jednoduché.
Cesta je cíl
Já osobně si myslím, že seberealizace není o tom dosáhnout nějakého cíle a pak si říct: „Tak, hotovo, jsem seberealizovaný!“ Spíš je to o neustálém hledání, zkoušení, objevování nových věcí. Je to celoživotní cesta, která ale stojí za to. Protože na konci té cesty, nebo spíš už během ní, se cítíte prostě… dobře. Autenticky. Sami sebou.
Tak co, jdete do toho hledání taky?