Už jste někdy přemýšleli o tom, proč děláme to, co děláme? Proč máme určité zvyky, reakce, strachy? Někdy to vypadá, jako bychom byli naprogramovaní. A víte co? Možná na tom něco bude.
B. F. Skinner: Behaviorismus, operantní podmiňování a jeho experimenty
Dnes se podíváme na jednoho týpka, který tohle „naprogramování“ zkoumal do hloubky. Jmenoval se B. F. Skinner a jeho jméno se často skloňuje v souvislosti s behaviorismem a operantním podmiňováním. Možná vám to zní děsivě vědecky, ale nebojte, rozlouskneme to.
Co je to ten behaviorismus?
V kostce? Behaviorismus je směr v psychologii, který se zaměřuje na chování. Žádné složité filozofování o duši, žádné ponořování se do nevědomí. Behavioristé se dívali na to, co můžeme vidět a měřit – tedy na to, co děláme. A věřili, že naše chování je utvářeno tím, co se děje po něm.
Operantní podmiňování: Klíč ke všemu?
A tady přichází na scénu operantní podmiňování. Skinner si myslel, že se učíme hlavně skrz následky našich činů. Uděláme něco, a pokud následuje něco příjemného (odměna), je pravděpodobnější, že to budeme dělat i příště. A naopak, pokud následuje něco nepříjemného (trest), spíš se tomu vyhneme. Docela jednoduché, že?
Slavné Skinnerovy experimenty
Skinner to ale nezkoumal jen teoreticky. On experimentoval. A možná jste už slyšeli o jeho nejznámějším experimentu – se Skinnerovou krabicí. Představte si krabici, ve které je potkan a páčka. Když potkan zmáčkne páčku, vypadne jídlo. Hádáte správně, potkan se velmi rychle naučí páčku mačkat, aby dostal dobrotu. A takhle se dá chování formovat. Je to jako, když se učíte nový recept – zkoušíte to, a když se to povede, děláte to znovu!
Ale Skinner šel ještě dál. Zkoumal, co se stane, když se odměna objevuje nepravidelně. A zjistil, že nepravidelná odměna je často ještě účinnější než pravidelná. Protože se snažíme víc a víc, abychom tu odměnu zase dostali. Trochu jako s loterií, že?
A co z toho plyne pro nás?
Možná se teď ptáte, k čemu je to všechno dobré? No, minimálně to, že si můžeme uvědomit, jak na nás působí okolí. Jak nás odměny a tresty formují. A že i my můžeme aktivně ovlivňovat svoje chování – a chování druhých. Třeba si v práci řekněte o pochvalu – je to odměna, která motivuje! Ale buďte opatrní – s tresty to není vždycky ideální. Raději se zaměřte na to, co se daří a co chcete posílit.
Tak co, zkusíte se na svět dívat trochu „skinnerovsky“? Možná zjistíte, že je v tom víc logiky, než by se na první pohled zdálo. A možná si uvědomíte, že máme větší kontrolu nad tím, jak se chováme, než si myslíme.