Ach jo, zase pondělí. A venku zrovna prší, no prostě idylka. Ale víte co? Dneska si kašlu na všechny ty úkoly a deadline. Dneska si dám kafe, s něčím fakt dobrým, a přečtu si něco zajímavýho. Třeba… jo, tohle zní dobře: Karen Horney. Už jste o ní slyšeli?
Karen Horney: Kritika Freuda a důraz na kulturní vlivy
Freud, to je takový to jméno, co slyšel snad každej. Tatíček psychoanalýzy, sexuální pudy a tak dál. Ale Karen Horney to viděla trochu jinak. Řekla si, že v tom Freudovým pojetí něco chybí. Že se zapomíná na to, že lidi nežijou v bublině, ale v konkrétní kultuře, která je formuje úplně zásadně. A že tyhle kulturní vlivy hrajou mnohem větší roli, než si Freud připouštěl.
Co Horney Freuda vytýkala?
No, těch věcí bylo víc. Ale hlavně jí vadilo, jak Freud viděl ženský. Že jsou tak nějak méněcenný, že jim závidí penis a tak. Horney řekla, že to je blbost. Že ten pocit méněcennosti u žen nevzniká z nějaký biologický danosti, ale z toho, jak s nima společnost zachází. Že to je spíš kulturní konstrukt, než nějakej penis envy. A víte co? Zní to logicky, ne?
Neurotické potřeby a jak se s nimi popasovat
Horney přišla s teorií neurotických potřeb. To jsou takový ty věci, který si myslíme, že nutně potřebujeme, abychom byli šťastný, ale ve skutečnosti nás spíš dusí. Třeba touha po obdivu, po moci, po perfektnosti. Všichni to známe, že jo? Horney tvrdila, že tyhle potřeby vznikají z pocitu úzkosti a nejistoty. A že se s nimi dá pracovat. Že se dá naučit mít se rád takovej, jakej člověk je, i s těma svejma chybama a nedokonalostma.
Tak co, už si připadáte o kousek moudřejší? Já teda jo. A teď si jdu dát další kafe. Mějte se krásně a nezapomeňte na sebe. Vždyť vy víte, co vám dělá dobře. A když ne, tak se prostě zeptejte Karen Horney. I když je už nějakou dobu po smrti, její myšlenky jsou pořád živý. A to za to stojí, ne?