Víte, občas se zamyslím nad tím, jak strašně moc věcí bereme jako samozřejmost. Třeba psychoterapii. Sedíte, povídáte si s někým o svých problémech a on vám pomáhá se v tom zorientovat. Ale kdysi to tak nebylo. Dneska bych vám chtěla povědět o jedné ženě, která hodně přispěla k tomu, jak terapie vypadá dnes.
Kdo byla Mary Cover Jones?
Mary Cover Jones nebyla jen tak nějaká psycholožka. Byla to průkopnice. Narodila se na začátku 20. století a už tehdy měla neuvěřitelný cit pro lidskou psychiku. Studovala u slavného behavioristy Johna B. Watsona, který se proslavil experimentem s malým Albertem a jeho strachem z bílých myší. A právě na tom Mary stavěla dál.
Experiment, který změnil pohled na terapii
Představte si malého chlapečka, kterému říkejme třeba Petr. Petr se hrozně bál králíků. Fobie jako hrom! A co s tím? No, Watson by mu asi zase nasadil bílou myš a nechal ho brečet. Ale Mary šla na to jinak. Začala s ním pracovat postupně, pomalu. Nejdřív mu ukázala králíka z dálky, při jídle. Pak blíž a blíž. A víte co? Petr se nakonec králíka přestal bát! Zní to jednoduše, že? Ale to, co Mary udělala, byl revoluční krok. Ukázala, že se strachu dá zbavit postupně, laskavě a systematicky. A to je základ behaviorální terapie, kterou známe dnes.
Systematická desenzibilizace: Klíč k úspěchu
Tenhle postup, kterému se říká „systematická desenzibilizace“, je dodnes jedním z nejúčinnějších způsobů, jak léčit fobie a úzkosti. Funguje to tak, že si s terapeutem sestavíte žebříček situací, které vám nahánějí strach, od těch nejmíň hrozných až po ty úplně děsivé. A pak se s nimi postupně, krůček po krůčku, konfrontujete. A s každým dalším krokem se váš strach zmenšuje a zmenšuje. Je to jako když se učíte plavat. Nejdřív si namočíte nohy, pak se ponoříte po pás a nakonec se odvážíte do hluboké vody.
Odkaz Mary Cover Jones
Mary Cover Jones nebyla jen vědkyně. Byla to i skvělá matka a manželka. Celý život se věnovala výzkumu a pomáhala lidem překonávat jejich strachy. Její práce měla obrovský dopad na vývoj psychoterapie. Možná, že o ní neslyšíte tak často jako o Freudovi nebo Jungovi, ale její odkaz je neméně důležitý. A víte co? To je možná ten nejlepší důvod, proč si na ni občas vzpomenout.