Už jste někdy přemýšleli nad tím, proč děláme věci, které děláme? Co nás vlastně motivuje? Občas se zdá, že nás žene vpřed touha po odměně, jindy se zase snažíme za každou cenu vyhnout něčemu nepříjemnému. A víte co? V tomhle ohledu se vlastně ani moc nelišíme od zvířat. Tedy, alespoň podle jednoho pána, jménem Skinner.
Operantní podmiňování: Učení pomocí odměn a trestů (Skinner)
Skinner, to byl takový machr na chování. Vymyslel teorii, která říká, že se učíme na základě toho, co se stane potom, co něco uděláme. Jednoduše řečeno, když se nám něco povede a dostaneme za to pochvalu, budeme to chtít zopakovat. Když ale spálíme ruku o plotnu, už se k ní asi jen tak nepohrnem. Vlastně je to docela intuitivní, ne?
Odměny – ten sladký pocit
Odměny, to je motor našeho snažení. Můžou mít různé podoby. Pro někoho je to sladká odměna v podobě čokolády, pro jiného uznání od šéfa nebo třeba i pocit zadostiučinění z dobře odvedené práce. Důležité je, že nás ten pocit nutí chovat se podobně i příště. Třeba jako když si dáte po běhání sprchu – ten pocit svěžesti vás motivuje vyrazit i příště!
Tresty – raději se vyhnout
Na druhé straně barikády stojí tresty. A tady se nebavíme jen o těch fyzických. Trestem může být i kritika, ignorování nebo prostě jen nepříjemný pocit. Tresty nás učí, čemu se vyhnout. Pokud vás bolí hlava po červeném víně, tak si ho asi příště nedáte tolik, co? A to je přesně ten princip.
Není všechno zlato, co se třpytí
Ale pozor, s odměnami a tresty to není tak jednoduché. Moc velká odměna může vést k tomu, že děláme věci jen pro ni, a ne proto, že nás baví. A příliš časté tresty zase můžou vést k apatii a ztrátě motivace. Proto je důležité najít tu správnou rovnováhu. Jako se vším v životě, že jo?
Takže až příště budete přemýšlet, proč děláte to, co děláte, zkuste se zamyslet, jestli za tím nestojí nějaká skrytá odměna nebo snaha vyhnout se trestu. Možná vás to překvapí!