Víte, občas se tak zamyslím… Kolik času vlastně strávíme tím, že se pozorujeme? Ne v zrcadle, ale uvnitř sebe. A jak moc jsme k sobě upřímní, když už se do toho vnitřního zrcadla podíváme?
Sebepojetí a sebeúcta: Jak vnímáme sami sebe
To je totiž setsakra důležitý. Protože to, jak se vidíme my, ovlivňuje úplně všechno. Jak se chováme, jaké máme vztahy, jaké si vybíráme příležitosti. Zkrátka, jak žijeme.
Co je to vlastně sebepojetí?
Jednoduše řečeno, je to taková mozaika, poskládaná z našich názorů na sebe sama. Z toho, co si o sobě myslíme. Dobrý kuchař? Usměvavý člověk? Trochu chaotik? Všechno to tam je. A je to dynamický proces, mění se to s každou zkušeností, s každým slovem, které si vyslechneme.
A kde se bere sebeúcta?
Sebeúcta, to je takový ten vnitřní pocit hodnoty. Jak moc si vážíme sami sebe. A víte co? Nezávisí to na tom, jestli jsme dokonalí. Ani na tom, jestli vyhráváme všechny soutěže. Spíš jde o to, jak se k sobě chováme, když se nám něco nepovede. Jestli si sypeme popel na hlavu, nebo se spíš poplácáme po rameni a řekneme si: „Hele, stane se. Zkusím to jinak.“
Jak to dát dohromady?
Někdy je to fuška, to je jasný. Ale je pár věcí, co můžou pomoct. Třeba si začít všímat těch malých věcí, ve kterých jsme dobří. I když to je jenom to, že umíme upéct skvělou bábovku. Nebo se naučit říkat „ne“, když už toho máme nad hlavu. A hlavně, být k sobě laskaví. Protože víte co? Zasloužíme si to.
Zkuste si někdy sednout a jen tak si sepsat, co na sobě máte rádi. Budete se divit, kolik toho je. A i když se vám na sobě něco nelíbí, pamatujte, že to můžete změnit. Ale jen tehdy, když se budete mít rádi takoví, jací jste teď. Protože cesta k lepšímu já začíná vždycky sebepřijetím. A to je, myslím, ta nejdůležitější věc.