Někdy se život zdá jako nekonečná hra na schovávanou. Schováváme se před světem, ale co je horší, schováváme se i sami před sebou. Ale co kdyby existovala cesta, jak se osvobodit? Jak sundat tu masku a konečně ukázat, kdo doopravdy jsme? Trochu jsem se nad tím zamyslela, když jsem narazila na myšlenky Sidneyho Jourarda. A víte co? Zní to dost dobře.
Sidney Jourard: Sebeodhalení jako cesta ke zdraví a růstu
Sidney Jourard, psycholog, který se nebál jít proti proudu. Místo aby zkoumal patologie a problémy, zaměřil se na to, co nás dělá zdravými a silnými. A došel k závěru, že klíčem je autenticita. Být sami sebou, i když to bolí. Ukázat světu i sobě, kdo jsme, i s těmi nedokonalostmi a šrámy na duši. Žádné přetvářky, žádné hraní rolí. Prostě jen my. Jak prosté, že?
Proč se vlastně schováváme?
Strach. To je ten hlavní viník. Bojíme se, že nás ostatní nebudou mít rádi, že nás odsoudí, že nás nepochopí. Tak si raději nasadíme tu masku a hrajeme hru, kterou od nás společnost očekává. Jenže tím se pomalu, ale jistě, dusíme. Jak se říká, kdo chce s vlky být, musí s nimi výt. Ale co když nechceme výt jako vlci? Co když chceme zpívat svou vlastní písničku?
A co z toho máme, když se odhalíme?
Svobodu. Opravdovou svobodu. Osvobodíme se od neustálého tlaku, abychom byli někým jiným. Můžeme se nadechnout a být prostě jen my. A víte co? Je to neskutečně osvobozující. Navíc, když jsme autentičtí, přitahujeme do svého života lidi, kteří nás mají rádi pro to, kým jsme, ne pro to, kým se snažíme být. A to je k nezaplacení. Už žádné kamarádství na oko, žádné falešné úsměvy. Jen opravdové vztahy, postavené na vzájemném respektu a pochopení.
Jak začít?
Krok za krokem. Nemusíme hned vyklopit všechno na první dobrou. Můžeme začít tím, že si uvědomíme, co vlastně skrýváme. Jaké masky nosíme? Proč je nosíme? A pak pomalu začít sundávat jednu po druhé. Zkuste to nejdřív s někým, komu důvěřujete. S kamarádkou, s partnerem, s terapeutem. S někým, kdo vás nebude soudit a kdo vás podpoří. A hlavně, buďte k sobě laskaví. Sebeodhalení je cesta, ne cíl. Někdy to bude bolet, někdy to bude těžké. Ale věřte mi, stojí to za to. Protože na konci té cesty čeká to nejcennější – vy.