Víte, jak to chodí, narazíte na něco, co vás zaujme na první pohled, ale čím víc se o to zajímáte, tím víc si říkáte: „Sakra, tohle je ale divný.“ Tak nějak jsem se cítila, když jsem poprvé slyšela o frenologii. Čtení z lebky? No, řekněte sami, nezní to jako scéna z béčkového hororu?
Franz Gall: Génius, nebo šarlatán?
Příběh frenologie začíná s Franzem Josephem Gallem, německým lékařem, který v 18. století přišel s myšlenkou, že tvar lebky odráží charakterové vlastnosti a schopnosti člověka. Zní to šíleně? Možná. Ale v té době to byla docela revoluční myšlenka, která měla své zastánce i odpůrce. Gall vlastně chtěl pochopit, proč jsou někteří lidé v něčem dobří a jiní v něčem jiném. Hledal prostě klíč k lidské duši, jak se říká. A narazil na lebku. Doslova.
Frenologie v praxi: Hmatání a interpretace
Představte si, že si sednete před doktora Galla a on vám začne hmatat lebku. Ne, nebojte, žádná operace se nekoná. On jen hledá boule a prohlubně, které by měly ukazovat na vaše silné a slabé stránky. Věřili byste mu? No, spousta lidí tenkrát věřila. Frenologie se stala docela populární, a to i v Americe.Člověk by řekl, že lidi chtějí věřit na věci, které zní sice divně, ale slibují rychlé a snadné odpovědi.
Kontroverze a pád frenologie
Samozřejmě, že se brzy ozvali i kritici. Tvrdili, že frenologie je pseudověda, která nemá žádný vědecký základ. A měli pravdu. Gallovy metody byly subjektivní a neměřitelné. No a víte, jak to dopadá, když se něco nedá dokázat. Frenologie začala postupně upadat v zapomnění.Ale to neznamená, že po sobě nezanechala stopu.
Dědictví frenologie: Co nám zůstalo?
I když je frenologie dnes považována za pseudovědu, přispěla k rozvoji neurologie a psychologie. Ukázala, že mozek je sídlem mysli a že různé části mozku jsou zodpovědné za různé funkce. A to už je docela dost, ne? Takže i když čtení z lebky už nefrčí, něco užitečného nám po něm přeci jen zbylo. A o tom to je, ne? I z blbosti si člověk může něco odnést.