Káva voní, slunce se líně převaluje po parapetu a já si říkám, jak se vlastně dneska má ta naše hlava? Jo, ta vnitřní, co nám občas dělá pěkný kotrmelce. Poslední dobou mám pocit, že se o duševním zdraví mluví víc než kdy dřív. A to je dobře, nemyslíte?
Mít se rád je fuška, ale stojí to za to
Víte, ona ta sebeláska není jen tak nějaká fráze, co se objevuje na Instagramu. Je to taková každodenní dřina. Najít si čas sám na sebe, i když se nám zrovna nechce. Dát si tu vanu plnou bublinek, i když máme hromadu prádla. Přečíst si knížku, i když nás láká nekonečný scrollování sociálních sítí. Prostě se odměnit za to, že jsme to všechno zvládli.
Stopka pro perfekcionismus
Ruku na srdce, kolikrát se sami srážíme za to, že něco není dokonalé? Já tedy dost často. Ale víte co? Perfekcionismus je mrcha. Krade nám radost a energii. Takže co s tím? Zkusme se na to podívat s nadhledem. Udělali jsme, co jsme mohli. A to je dost. Dost dobrý. Dostatečný.
Když už je toho moc
Jsou dny, kdy se nám zdá, že se na nás valí jedna pohroma za druhou. A tehdy je důležité si říct: „Stop!“ Není ostuda si říct o pomoc. Ať už je to kamarádka, rodina, nebo odborník. Důležité je vědět, že v tom nejsme sami. Že se o to nemusíme snažit utáhnout všechno sami. Vždycky se najde někdo, kdo nám podá pomocnou ruku. A někdy stačí jen vědět, že ta ruka je blízko.
A víte co? Zkusme se dneska usmát na někoho cizího. Možná mu tím zlepšíme den. A i my se budeme cítit o kousek líp. Protože koneckonců, úsměv nic nestojí a umí zázraky.