Vzpomínáte si na ty dny, kdy jedinou starostí bylo, jestli stihneme dopsat domácí úkol z matiky a kdo koho má rád? Jakoby to bylo včera… A pak se najednou objeví stín – šikana. Ne ten filmový, ale ten reálný, co se tiše plíží školními chodbami a zanechává za sebou rány na duši. Rány, které se hojí sakra pomalu.
Šikana ve školní třídě: Role psychologa v intervenci a prevenci
Šikana. Slovo, které vyvolává husí kůži. A právem. Není to jen tak nějaké pošťuchování. Je to systematické ubližování, které může mít na oběti devastující dopad. A bohužel, zdaleka se netýká jen „těch druhých dětí“. Může potkat kohokoliv. V jakékoliv třídě. Proto je důležité o ní mluvit a vědět, co s tím.
Kdo je ten tajemný psycholog?
Možná si ho představujete jako pána nebo paní v brýlích sedící v tmavé kanceláři a pokládající divné otázky. Ale školní psycholog je spíš takový tichý strážce dobré atmosféry. Někdo, kdo naslouchá, pomáhá a snaží se, aby se ve škole cítil dobře každý. A hlavně, někdo, kdo má v rukávu triky, jak šikaně předcházet a co dělat, když už se objeví.
Intervence: Když už je zle
Když už se šikana ve třídě objeví, je to jako požár. A je potřeba ho co nejdřív uhasit. Psycholog v takové situaci hraje klíčovou roli. Nehraje si na soudce, ale spíš na mediátora. Snaží se pochopit, co se děje, proč se to děje a jak to napravit. Pracuje s obětí, s agresorem i s celou třídou. Protože mlčet znamená souhlasit, a to je to poslední, co v takové situaci potřebujeme.
Prevence: Lepší než hasit je nezapálit
Ale víte co? Nejlepší ze všeho je, když se šikana vůbec neobjeví. A právě tady vstupuje do hry prevence. Psycholog ve škole může dělat spoustu věcí: vést besedy, pořádat workshopy, učit děti asertivitě a empatii. Zkrátka, budovat ve třídě takové klima, kde se nikdo nebojí říct svůj názor a kde se k sobě všichni chovají s respektem. Protože v zdravém těle zdravý duch, a v zdravé třídě žádná šikana.
Šikana je jako plevel. Pokud se o zahradu nestaráte, zaroste vám a zničí všechno krásné, co jste tam zasadili. Proto je tak důležité mít ve škole někoho, kdo se o tu „zahradu“ stará. Někoho, kdo ví, jak plevel vytrhat a jak zasadit semínka tolerance a respektu. A tím někým je právě školní psycholog.